pondělí 21. listopadu 2011

Mon 21 Nov


Podobně povznášející pocity, jaké zažívám, když sedím na břehu moře a vnímám jeho nezměrnou velikost v kontrastu s vlastní malostí a bezvýznamností, pociťuji na horách. Někdy se mi stává, že když je mi úzko, špatně, vyhledávám vyvýšená místa. Chodím se procházet do kopců, snažím se najít místo s nejlepším výhledem, lezu na rozhledny, vyhlídky a nechávám svou duši létat, prosím o sílu a o úlevu a cítím se být blíž.
Když se nade mnou tyčí horské štíty, vidím, jak jsem malá a spolu se mnou i moje trápení, problémy, ale i radosti a emoce. 
Jsem nic, uvnitř mne se rozlévá milosrdné nic. 



2 komentáře:

  1. pěkné, také mám často potřebu se tak cítit......
    M.

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, já mám teď to moře, ale hory mi fakt chybí. O Vánocích vylezu na Sněžku. Tak.

    OdpovědětVymazat