neděle 6. listopadu 2011

Chovat se jak "Čech na letišti"

Na létání není vůbec nic zábavnýho, kromě turbulencí tedy. Vlastně je to dost pruda. Je mi líto těch, kteří to musí absolvovat víckrát než jednou za měsíc. Můj sen je, že jednou skrz celou Evropu povedou koridory pro rychlovlaky, člověk přijde, sedne a pojede.
Už nikdy mu nikdo nebude odebírat zavazadla a posílat je do rukou neurvalé letištní verbeže, která je možná naloží do správného letadla. A nebo taky ne. Žádný zkoumání tašek, vylejvání pití a vyhazování svačiny, svlíkání, sundavání bot, osahávání od strážce u kontroly, dlouhý pohledy z celníkovo očí do mých očí a hlavně, co mě drtí úplně nejvíc, žádný ne-ko-neč-ný čekání.


Ale včera na letišti, to jsem po dlouhý době zažila čechismus se vším všudy. Nejen že Čecha identifikujete v davu na sto metrů podle špinavejch bot, džínů a goretexový bundy, lze u většiny vysledovat i určité specifické rysy chování. Mají geniální antipřízvuk v každé cizí řeči, kterou náhodou vládnou. Zpruzenej ksicht. Neupravený zevnějšek obecně. Jsou věčně nespokojení a třikrát otočí každé euro. A tak bych mohla pokračovat, ale taková kritika už začíná být trochu ohraná.


Za všechno radši pár příkladů z praxe:


Sedla jsem si do restaurace, abych si dvojkou červenýho to nekončící čekání ukrátila a pozorovala jsem rodinku. Klasický šedo-džínový stejnokroj, matka měla mastné vlasy a neuvěřitelně protivný výraz v tváři a okřikovala své dvě děti nahlas a důrazně co deset vteřin. Otec přebaloval zavazadla. Češi, jak jinak. (Ano, chápu že cestovat s rodinou je organizačně náročné, ale zjevně to ze všech nejhůř zvládají... Češi) Chvilku se rozhlíželi, poté "elegantně" zapluli do restaurace, usadili se, vytáhli batohy, z nich chleby a paštiky, a začali si tam připravovat a konzumovat vlastní sváču. Jo, v restauraci. 


Ve frontě na odbavení přede mnou stáli dva mladí, výrazně obézní muži v teplákách s ušmudlanými a odrbanými zavazadly. Říkala jsem si, že jsou to buď skalní fanoušci Malaga Club de Fútbol, anebo.... jo, byli to Češi. Ovšem groteska nastala ve chvíli, kdy si nenechali svá zavazadla odbavit, a snažili se tvrdit, že ty dvě obrovský, špinavý tašky jsou palubní zavazadla. Letištní zaměstnanci jim řekli, že tedy pokud se tyhle tašky vejdou do připravené kovové klece, můžou si je na palubu vzít s sebou, u toho ne sebe významně pomrkávali a zadržovali smích. Takže mladí muži neváhali a jali se tašky vši silou rvát do klece, šlapali na ně, skákali po nich, ale nakonec je tam dostali. Problém nastal ve chvíli, kdy je měli vyndat ven. Nešlo to. Vůbec. Ať dělali, co dělali, málem odtáhli celej železnej stojan, tašky se nehly. Tohle se ale pořád stává docela běžně. Radši předvést divadlo, než si připlatit za kufr. Pointa tkví v tom, že těmto mladíkům, jakmile se sehnuli a začali páčit tašky z klece, vylezla z tepláků celá prdel. Oběma. Celá. Nekecám. A celá fronta pět minut pozorovala jejich chlupatý, obézní, nahý zadky. Krajně nepříjemná situace, to vám povím.


V tuhle chvíli už jsem byla víc než zralá na cigáro, šla jsem před terminál si zapálit a během minuty u mě byl nějakej otrapa, jestli nevím kolik je hodin. Následovala otázka odkud jsem a snaze o konverzaci nezabránil ani můj krajně útrpný výraz. "Hurá, Češka! Češky jsou krásný, ja ja, moc krásný, yes and pracuju-trabajo- na Tenerife. My tam dostáváme moc a moc euro. Já tam fly maňána. A ty nechceš fly taky se mnou? Je tam hodně Češek jako my, oni tam přijedou a za pár týdnů...married...verstehst du? A potom ony tam stay. Tenerife is lepší než Česko, to je byznys. Český holky, hezký holky, to ví všichni"




Byla to ostuda. Cejtila jsem se trapně za ně za všechny. I když, myslím, zbytečně, ostatní takové chování přecházejí rozpačitým úsměvem, či dělají, že nic nevidí. Prostě vidí zase další Výchoďáky na vejletě. Vím, že těch slušných a milých Čechů jsem si jenom prostě nevšimla a netvrdím, že všichni Češi jsou (jsme) takoví křupani, ale byla bych moc ráda, kdyby se mi dostalo jasného ujištění, že nejsme. Protože když je někde rozruch a špinavý džíny, jsou tam i Češi. 
Myslim, že si budu dávat dlouho velkej pozor, abych se nechovala jako Čech na letišti.

2 komentáře:

  1. Bacha na tu neurvalou letistni verbez.. Jinak ver tomu, ze na tom jako cesi nejsme uplne nejhur.. Mam dojem ze delas ze vsichni ostatni jsou spatni, jen Ty jses dokonala, to mi moc nesedi..

    S pozdravem Tomáš Hrabē

    OdpovědětVymazat
  2. Neurvalou letistni verbezi jsem myslela ty hochy, kteri skladaj kufry do letadla. Neurvalou protoze s temi zavazadly nezachazeji prave s citem. Verbez protoze obcas prijede nejaky kufr ci batoh vybrany (a kdo jinej by to mohl udelat?). Verim tomu, ze jako Cesi na tom nejsme nejhur, nicmene muj clanek je prave o Cesich.
    Z ceho si vycetl, ze mam pocit, ze jsem dokonala? Je to z toho textu nekde cejtit?
    Diky za koment.

    OdpovědětVymazat