neděle 2. října 2011

Sun 2 Oct





















2. říjen? To je vtip, ne? Je to klišé, říkat, že to letí, ale letí to jak kráva, co? 
            Byla jsem na chalupě a večer na pivu v hospodě ve vesnici za lesem, zpět jsem se vracela zase přes les a přes pole, ale za úplný tmy. Když říkám úplný, myslím úplný, tma jak smrt, nemít baterku chodim tam doteď, že jsem byla pěkně strachy podělaná, to je jasný. Nebe nízko, mít hrábě, můžu z něj hvězdy shrabávat a ticho bylo tak strašně nahlas, že jsem neslyšela ni svý myšlenky.
Ale mám radost, že se tam opravuje hrad, o kterém jsem si myslela, že je s ním amen a myslel si to tak i můj otec, když byl malej, mysleli si to všichni, ale kdepak, hrad už má střechu a nová okna a vesnice za lesem tak dostala pěknejch pár bodů k dobru. I vesnice před lesem vypadá k světu, z místa, kam se nejprve chodit nesmělo a pak zas nebyl důvod navštěvovat jej, stává se malebná vesnička a ukřivděná, tísnivá atmosféra let minulých jako by se vytrácela. 
              Na rybníku bydlej bobři, nebo nějaká jiná havěť, co si staví hráze a okousává stromy, maliny ještě rostou a o houby by jeden div nezakop.
Přijela jsem tam vyčerpaná, ale studený nohy ve spacáku, oheň v krbu, bramborová polívka a mytí pod pumpou jsou lepší než celý plato Neurolu najednou. 
Takže milej říjne, i s tebou se nějak popasuju, cejtim se na to.

1 komentář:

  1. Parádní fotka! Krásný text k ní - obojí pěkně vystihuje i mé pocity z těcho nezvykle hřejivých říjnových dnů... Škoda, že nám asi už dlouho nevydrží - ale i tak z nich mám radost. Olga

    OdpovědětVymazat