pondělí 3. října 2011

Dělnická



Než přejdu k samotné náplni práce, měla bych vysvětlit, jak se mi to přihodilo, že jsem se stala na pár týdnů dělnicí v Západním Německu.
To si takhle jednou přijedu po půlroce domů k rodičům jako hloupý Honza ze světa, nachystaná, jak si užiji veškeré služby, které poskytuje Mama hotel, a hned mezi dveřmi dostanu nabídku, jež se neodmítá.
“Nechceš prima brigádu?“  Vzhledem k prodělané osobní finanční krizi, jsem si snadno dala dvě a dvě dohromady a bylo jasné, že lepší práce, která smrdí za eura, než ta, která jen smrdí. Navíc každá zkušenost se počítá.
Vyfasovala jsem ocelové boty, dva nože, tři imbusy, metr, metr náplasti, liháč a ještě pár prima vychytávek podobného ražení. Do tý doby jsem si myslela, že práce v továrně znamená stát u pásu a něco kontrolovat. Když jsem viděla, kam jsem se to dostala, trochu se mi zarazilo…vyvíteco.

Vysoké věže, ohlušující rambajz, všude palety, řev, obrovské stroje, sirény, blikající červená světla, skupiny zdánlivě chaoticky pobíhajících chlapů, bezzubé chřtány obrovských ocelových oblud dožadující se další dávky paliva, ropnej smrad…panejo. Vypadalo to tam jak ve strojovně hvězdné lodi Enterprise. Uvítala mě skupina statných mužů s širokým úsměvem na tváři „hele, ženská“, převzal mě mistr a údernou němčinou se mi jal vysvětlovat, kde, co a jak funguje. Podotýkám, že němčinu jsem dva roky neslyšela. Překvapilo mě, že docela rozumím. 

Rozuměla jsem asi tohle:
-         -  Nikdy netrkej prsty nikam, kde se něco točí.
-          - Pozor, tady jezdí ještěrky.
-          - Když to tady začne vonět, nedejchej moc zhluboka, taví se jedovatej materiál.
-          - Dej si bacha, ať se ti nesvalí role na nohu. Ta ocelová špička v tvejch botách by ti uřízla prsty.
-          - Když se ti něco stane, musíš hrozně křičet, jinak tě tady nikdo neuslyší.

Zanedlouho jsem potkala první ženu. „Jak se jmenuješ?“ „Adriana“ „Vy Češi máte pěkně uhozený jména. Já jsem Ayla“
A tahle Ayla z Turecka se brzy stala mým průvodcem na cestě poznání práce v chemickém průmyslu, ačkoliv znechucena faktem, že zrovna po dovolený se musí starat o „nejpitomější holku na světě“, jediná si vůbec našla čas mi vysvětlit, kdo jsem a co tu dělám. 

První den se mi jen asi pětkrát chtělo brečet (že manikúra šla do hajzlu během první hodiny nebyl ten důvod), například když přesně proti všem pokynům jsem musela vlézt přímo do stroje, který zůstal puštěný, a strčit ruce přesně tam, kam jsem je hlavně strkat neměla. Potom třeba, když jsem musela vyměnit nože, aniž bych věděla, kde se ve stroji nože nacházej a který nástroj mám použít, abych se k nim dostala. Dále pak, když jsem ani v poklusu nestíhala výrobky nakládat na palety popisovat a odvážet tak, aby je ještě někdo někdy dohledal. Když přede mnou na stole stál stoh dokumentace od zakázky, celý v němčině a já jej měla zpracovat a archivovat. Když…
Co si budem povídat, šla jsem domů zpocená jak myš, úplně špinavá, ruce pořezaný, záda ztuhlý a se slzama nakrajíčku. Pánové, když mě viděli, smíchy se mohli potrhat.

Ale i tenhle příběh má happyend (a to nepočítám ten, že už jsem tam skončila). Po pár týdnech jsem už zvládla vyrobit dvě a půl tuny pytlíků na biopreclíky za osm hodin a ještě mezi tím pokřikovat na Turkyni, že muži jsou prasata. HA! Byla jsem na sebe doopravdy pyšná. . A taky umím používat všechno nářadí, na které si vzpomenu a polovinu umím pojmenovat německy. Umím obstojně manévrovat s vysokozdvižným vozíkem. Měnit půltunové role a natahovat je do konstrukcí patnáctimetrových strojů. Naložit kamion. Nechat na sebe ječet typa, kterej celý dny prosedí v kanceláři, ale nejlíp ze všech ví, jakou teplotu potřebuju ke sváření PP folie. Taky vydržím osm hodit v poklusu, aniž by se jedinkrát šla vyčůrat. 
Prostě všechno, co člověk v běžném životě využije.
Vždyť říkám, každá zkušenost se počítá. 

2 komentáře:

  1. No páni. Člověk by neřekl, jaké příběhy se skrývají v pytlíkách na preclíky... Seš dobrá!

    OdpovědětVymazat
  2. Viď, každej pytlík teď třikrát obrátím, než jej použiju. A správná hospodyňka pro pytlík i přes plot skočí. A tak podobně.

    OdpovědětVymazat