středa 21. září 2011

Modlitba za ticho


Hluk je morem naší doby.
Hluk, jež je provázen spěchem, který už ani jako spěch nevypadá. Dva dny volna, kdy člověk nemusí vytvářet „hodnoty“ zdá se být odpočinkem, ale jde o to, si HONEM odpočinout.
Rychle reagovat, rychle přemejšlet a svižně se rozhodovat, potácet se na hranici produkčních možností a mít úsměv na rtech. Bavit se dál a bavit se výš, bavit se překonáváním nepřekonatelného, hledáním intenzivních zážitků. Mít na to.
Mít jasně vytyčený cíl a cílevědomě jej dobývat. Chlubit se tím, bavit se o lásce jako o válce, o sexu a jiných rutinách. Když nemluvit, tak alespoň umět vyslechnout, pozorně poslouchat, co se kde šustne a mít puštěnou hudbu. Nebo kysnu. Nebo jiné médium.

Seru na to.

Radši se dívám na nebe, na sebe, poslouchám se zavřenýma očima. Poslouchám srdcem.

Nechte mě vyslovit modlitbu za ticho. Za to ticho, ve kterém lze slyšet nejkrásnější zvuky, vyslechnout nejpodstatnější pravdy.
Na tohle ticho myslím, když usínám i když vstávám. Když vařím jídlo, když češu ovoce, když mu hladím kůži. V tomhle tichu mám čas.

Občas sama na ticho zapomenu, ale ono si mě najde třeba na lavičce, kdy se v posledních letních dnech choulím chladem, ale do tváře mi svítí slabé slunce. Nebo když se v obchodě u regálu s bylinkami snažím podle vůně uhádnout, o kterou se jedná. Ticho se rozhostí kolem mě, když skrze zaprášená okýnka auta sleduju západ slunce nad městem, ticho je, když padne mlha, když si češu vlasy, když čekám…
Začíná to být otázkou života a smrti, prosím vás a apeluji na vás, utište se a naslouchejte. Sobě.

2 komentáře:

  1. Ano, nejlepší reakce na takový text by bylo ticho...jenže to bys pak o ní nevěděla - tedy jen stručně: mluvíš mi z duše. Olga

    OdpovědětVymazat