pátek 2. září 2011

Den 8



























Vyrážíme z Bilbaa a je nám jasné, že takhle velké město bude mít i velké suburbs, ale je to ještě slabá káva proti tomu, co nás čeká např. mezi Gijónem a Avilés…ale to předbíhám.

I když…vlastně jsme snad ani nevyšli ze souvislé zástavby a tak máme trochu pocit, že Portugalete je předměstím Bilbaa. Jsem ráda, že dnešní etapa je z těch "kratších", cítím se trochu opotřebeně.
Albergue vypadá z venku krásně, jedná se patrně o křídlo bývalého kláštera. Uvnitř klasika- desítky paland ve velké chodbě, jedna sprcha pro všechny, pouze studená voda, namísto kuchyně jedna mikrovlnka, ale nevadí, dnes je to tu pro nás „doma“.

Portugalete nás okouzlilo svojí starosvětskou atmosférou. Mírný opar ve vzduchu ztlumil barvy moře a domů, chlad a málo lidí v ulicích, zdobné domy z předválečné éry stojící nad promenádou, která vede podél zálivu, nedaleko vidíme přístav a posloucháme křik racků.
Už jsem říkala, že miluju racky? Líbí se mi jejich barva a stavba těla, líbí se mi, jak plachtí nad mořem a vyhlíží rybářské lodě a úplně nejvíc mi imponuje jejich křik, někdy téměř řev. Jak zakloní hlavu a spustí, ve dne v noci člověk ví, že je poblíž moře, což mě osobně docela uklidňuje. 

Břehy zálivu spojuje obrovský, železný most z roku 1893. Přes tento most ale nelze přejít, v jeho konstrukci je zavěšena lanovka, která jezdí z jedné strany na druhou a převáží lidi. Já jsem něco takového viděla poprvé v životě, most se poprávu dostal i do městského znaku a je symbolem Portugalete.

Koupili jsme si laciné víno a posadili jsme se na lavičku a až do tmy jsme tam seděli, všechno jsme to pozorovali, odpočívali a povídali si. A přišlo nám fantastické, že už zítra budeme moci říct, že jsme přešli pěšky celé Baskicko. První malá euforie, malé vítězství na velké cestě.

Žádné komentáře:

Okomentovat