úterý 23. srpna 2011

Den 0



Takže sbaleno, nádhera, krosna je lehounká, tipuju to na 6 kilo…6 kilo na dva měsíce života…tímto se ze mě stává šnek…tahám si svůj domeček na zádech.

Letištní vopruz je furt to samý. „Sundat boty!“ 
Ok, já ty pohorky teda rozšněruju. Krosna má 8,5 kg, což mě trochu vyvádí z rovnováhy.

Aerolinky Vyser statečně dostávají svému jménu. 
Krosna přijela po páse, obsah jejích kapes byl vyhřeznut posranou letištní pakáží, takže jsem měla sluneční brýle skoro celých 20 hodin a teď budu zas rok bez nich. 

Madrid? Jsem to říkala, že bude hic. A je víc než hic.
Ale to mě přece nerozhodí, protáhnu K. všema místama, který si myslím, že by měl vidět. K. mé nadšení nesdílí…to je demotivující! Takže až pivo v Tabacaleře sklízí úspěch.
Nádraží Avenida de América je furt stejně hnusný a špinavý. A velký. Florenc krát 10.

Konečně jsem se dočkala! Španělská vesnice! Španělská organizovanost! Noční autobus, který nás má dovézt do Irunu neexistuje. V jízdním řádu, ani na světelnejch tabulích. Jasně, to jim tak budu žrát! Vydala jsem se po nástupištích hledat autobus „ručně“ a samozřejmě jsem jej našla. Plnej postpubertálních fakanů, kteří se vydávají tímto spojem vstříc moři, prázdninám a hektolitrům alkoholu. Takže něco před jednou v noci vyjíždíme, za stálého řevu, drcání do sedadel a snahy usnout na hlavě vzájemně propleteni do končetinolomných asán. Miluju cestování.

1 komentář:

  1. Chceme víc! Já jsem tak strašně zvědavá na všechny zážitky z camina a hrozně ti to závidim :-)

    OdpovědětVymazat