sobota 25. června 2011

Prahou kolmo
























Už se v Praze konečně relativně vyznám, dřív jsem se dostala bez problémů všude, ale pouze za pomoci hromadné dopravy, dnes už to snad konečně zvládnu pěšky, aniž bych se každých 500 metrů divila, kde to jsem (no, ale víte jak, občas se mi stane, že se bez mrknutí oka vydám úplně opačným směrem). Ale ráda bych se vyznala mnohem líp, a protože se mi fakt po městě nechce chodit se zapnutou navigací, napadlo mě, že si příští rok pořídím kolo- jednak je to eko-friendly, druhak je to stylový, za třetí mi to jenom prospěje a za čtvrtý to určitě nesmírně pomůže orientaci ve městě. Třeba poznám i jiný ulice, než kudy jezdí tramvaj.
Jenomže když nad tím přemýšlím, nejsem si tím rozhodnutím úplně jistá.

- Za prvé proti hraje pořizovací cena, přecejenom Praha není Amsterdam, nebo Hradec, je tu poměrně kopcovito, navíc já bydlím na kopci (vrch Ládví 359m.n.m =) ) takže vyšlápnout kopec ke mně z Tróji nebo z Palomovky, nebo ode mě do školy nebude až taková sranda a rozhodně to nepůjde na každý šlupce postavený u poplenic. To znamená, že to bude chtít trochu stabilnější kolo s přehazovačkou a navíc, co si budem vykládat, na úplný rachotině moc parády nenadělám a já jsem tady od parády, to je jasný. Takže bude asi potřeba mírně zainvestovat, aby se mi dostalo kola, které splňuje moje představy o funkčností a designu.

- Za druhé na moje rozhodnutí stát se veselým cyklistou mají vliv i podnebné podmínky. Praha je nádherný město a mám jej moc ráda, ale mám pocit, že tu v budoucnu žít nebudu, protože já se prostě nezvládám místní zimy. A podzimy. A jara. Fajn, kdyby bylo pořád léto, je Praha nejlepším místem k žití ve vesmíru, možná bych jí i odpustila, že nemá moře, ale půl roku chcance, mlhy, šediva, zimy, sněžení, mrazu a smradu, to není pro mě. Težko se mi v tom funguje, vůbec vylézt ven a dočvachtat se na autobus je héroickej výkon, představa že si sednu na kolo je tedy absolutním (absolutně absolutním) sci-fi.

- Za třetí vzhledem k předchozím dvěma bodům v Praze moc cyklistů není. Nepohybují se na svých bicyklech běžným provozem a řidiči na ně nejsou zvyklí. Pruh pro cyklisty jsem tu asi ani nikdy nepotkala. Znamená to tedy, pokud svoje kolo budu chtít používat jako dopravní protředek a ne jen jako sportovní náčiní, že budu muset sebrat odvahu a vrhnout se do provozu. A doufat, že mezi řidiči nejsou žádná bezohledná hovada a všichni se na provoz plně soustředí. (což samozřejmě v Praze je samozřejmé)

Mám trochu pocit, že moje představa, jak v sukni a s růžovou helmou brázdím s úsměvem ulice stověžaté je vzdálená realitě asi jako ...představa, že někdy dostuduju. Vidím to tak, že si v září někde půjčím kolo a uvidím, nebo že se seberu a konečně se odstěhuju, někam, kde je teplo moře, surfaři a ideální podmínky pro městskou cyklistiku =)


A jaký máte k cyklistice vztah vy? Používáte kolo jako dopravní prostředek? Myslíte si, že v Praze je to reálné?

4 komentáře:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Adi, když evropská metropole na kole, tak Berlín! Loni mi úplně učaroval, a to jsem byla chodec, chystám se tam znovu právě na kolo a klidně i v růžové sukýnce a balerýnách. Pruhy pro cyklisty jsou fakt všude a jsou neustále plné kol:) i když nejsem úplně sportovní nadšenec, Berlín na kole určitě ano!
    Vztah k cyklistice nemám vůbec, kolo téměř nepoužívám,a v Praze bych se na něj asi neodvážila. Všechno nejlepší k svátku!

    OdpovědětVymazat
  3. Tak já se momentálně jinak než na kole nepohybuju a myslim si, že sednout na kolo v Praze je sebevražda. Fakt.

    OdpovědětVymazat
  4. Lucie, díky za přání!
    Když mně se to tak strašně líbí, to ježdění na kole! Jak jen to vymyslet? Asi se budu muset stěhovat, jinak to nevidím. Třeba do Berlína...nebo do Dánska...nene, já pořád myslím na Lisabon, asi jsem tam nechala kus srdce.

    OdpovědětVymazat