pondělí 20. června 2011

Alhambra











































Pevnost v Granadě.
Stavbu započal v polovině 13.století zakladatel dynastie Nasridů, tedy v době, kdy již bylo mocenské postavení islámu ve Španělsku ohroženo. V roce 1492 byli Nasridové z Granady definitivně vyhnáni. Slyšela jsem, že když poslední panovník opouštěl svou Alhambru, plakal. Načež se k němu přihnala jeho maminka, jednu mu plácla, a řekla mu něco ve smyslu, že když Granadu neubránil, tak teď nemá bulet a radši vzít nohy na ramena.
Císař Karel V. vystavěl za zdmi Alhambry svůj vlastní palác. Kterej to je, bezpečně pozná úplně každý. Je to jediná budova, která se do areálu vůbec nehodí, stylově a provedením pokulhává, výškově ční nad ostatní paláce a celkově budí dojem vztyčeného prostředníku. 
Granada byla posledním velkým maurským královstvím ve Španělsku, byla centrem vědy a umění, vysoce kultivovaný dvůr sídlil v Alhambře a zval si největší historiky, umělce, lékaře a architekty maurského světa. Po zpětnému dobytí Andalucie křesťany, byl tento vyspělý svět uvržen zpět do temnot středověku tak, jak jej znala Evropa. 

Navšívit Alhambru byl dlouho můj velký sen. Když jsem se dostala dovnitř, realita ještě daleko předčila má očekávání. Oproti všem křesťanským chrámům a zámkům evropských panovníků působí Alhambra neuvěřitelně příjemně. Žádné obrazy umučených svatých, žádně nekonečené studené chodby, žádná vězení, chlad a kámen. Neohromuje svojí velikostí. Je krásná, pohodlná, rozlehlá, vzdušná a úplně klidně by svým účelům mohla sloužit dodnes, protož i po tolika stoletích působí nadčasově a luxusně jako nóbl hotel. Myslím, že když "primitivní", špinaví, nemocní a ustrašení křesťané během reconquisty přijeli do Granady, nejspíš nevěřili svým očím. Bohužel nechali Alhambru chátrat až do roku 1832, kdy Washington Irving vydal své dílo Alhambra a zasloužil se tak o její rekostrukci.

Žádné komentáře:

Okomentovat