neděle 22. května 2011

Prázdniny v Praze vol. II

 Historický vlak...my znalci víme, že podobný jezdil ještě zcela nedávno mezi Aší a Chebem jako běžný spoj, teda jako běžná realita.

 Výhled na Prahu, v epicentru obrázku aspirant na nejlepší místo na planetě, budova tvaru vlny, věhlasná podolská plovárna.

 Další výhled na Prahu. Ano, i toto je Praha.


Skoro jsem zapomněla, že neděle je můj nejmilejší den v týdnu. Ale dnes jsem si řekla dost, šlehla jsem s hadrem o zem a na zbývající 4 okna jsem se zvysoka....., překročila jsem hromadu učebnic, vzala foťák a vydala se na výlet. 
Praha je nádherný místo, který se snaží tvářit jako velkoměsto, leč když si člověk nedá pozor, ocitne se někde, kde by spíš čekal slepice, než tramvaj. Kupodivu mě vcelku baví tato místa objevovat, líbí se mi ten vesnickej, prázdninovej feeling v místech, odkud by člověk kamenem dohodil do centra. Zvláštní kontrast. 
Přečetla jsem si v nějakým blogu, že tady existuje místo jménem Cibulka. Rozkošné...kdo by tam nejel. A v tý Cibulce je normální les a na kopci rozhledna.
Navíc jsem shodou náhod zjistila, že mi tam jede vlak a že zrovna v neděli je to historickej vláček Pražský motoráček. Myslím, že to už je dost argumentů, proč nebejt doma a nemejt okna. 
Vlak jede krásnou trasou, odkud se naskýtají výhledy, které člověk z tramvaje nezná a zastávka na Cibulce je pár metrů od vstupu do lesa. A to když říkám lesa, myslím skutečného lesa, nikoliv lesoparku typu Stromovka. Ve vzduchu jso cejtit houby, všude naprostej klid a ticho. Potkala jsem jen pár kolemjdoucích, kteří mě vždy s úsměvem nasměrovali k rozhledně. Napadlo mě, že kdybych se vyfotila, poslala to někomu zprávou a napsala, že zdravím z Prahy, tak by si dotyčný myslel, že si z něj dělám prdel.

Když jsem se po hodině dostala k rozhledně, nikde nikdo jen přímo přede mnou spolužačka z gymplu. Milé, leč poněkud překvapivé shledání. 

Ve chvíli, kdy už jsem začala mít obavu, že jestli v lese budu ještě pár minut, tak si to klíště tutově odnesu, vydrápala jsem se ven a skrz Prahu 4- Košíře jsem se nechala vést instinktem k nejbližší hospodě. Je skvělý, že jsem začala pít pivo až teď, protože zatímco ostatní považují pití piva za rutinu, já jej vnímám jako nekončící dobrodružství a objevování nepoznaného, cha. Například dnes jsem si v hospodě u fotbalového hřiště mezi štamgasty vypila malej Staropramen. Fantastický, pekelně český, co?
Jinak se už asi nic zajímavého nestalo, leda bych ještě podotkla, že dnes mi Česko vůbec nepřipadá špatný, než zas otevřu všechny ty ihnedy a nepotkám sousedku, která mě ani po dvou letech nezdraví. 
A teď jdu do divadla, když neděle, tak neděle. Kdo za mě půjde v úterý na zkoušku?

6 komentářů:

  1. Jako teď jsem se strašně zastyděla. Nejen, že nevim, kde je Cibulka. Ale já ani netušim, kde jsou Košíře. Uf, ještě že už nejsem pražačka :-) A ohledně výletničení říkám jen: Joo!!! A pití piva je pro mě taky zážitkem, já jsem starej chlemtač vína a pivo mi přijde právě vhod jedině takhle někde na výletě...

    OdpovědětVymazat
  2. Nevadi nic, ja dodnes vubec nemela o existenci techto mist potuchy. Hod za me kamen do more, at se snazim, jak se snazim, Vltava proste jako more nevypada a je mi z toho smutno. A ja si na tebe pripiju Friscem.

    OdpovědětVymazat
  3. Adri, jak se tam da dostat? Odkud jezdí ten motoráček? :) Moc se mi to líbí :)

    OdpovědětVymazat
  4. Motoráček jezdí z Hlaváku každou sobotu a neděli, idos.cz ti jej normálně najde mezi ostatními vlaky. Vstup do lesa je vzdálenej asi 500 metrů od vlakové zastávky Cibulka, nelze nenajít.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji :) jo a aby jsis věděla kdo ti píše Anonymně, tak jsem to ja Moni ze školy :D

    OdpovědětVymazat
  6. =) víš, že jsem si to myslela? Podle oslovení Adri...takhle mi moc lidí neříká =) Tak určitě vyraž na výlet, výhled z vláčku je naprosto bombastickej.

    OdpovědětVymazat