úterý 10. května 2011

Mozková příhoda


Jakmile potřebuju sehnat něco konkrétního, v obchodech v tu ránu z minuty na minutu začnou nabízej jen úplně trapný, předražený, okoukaný, nudný, stádní, fádní, ....zboží. 
Za to když jdu úplně náhodou kolem malinkýho obchodu s obuví a mám jenom deset minut čas, než mi pojede autobus, přímo proti dveřím, tak abych na ně dobře viděla, stojí Ty boty
V mojí velikosti, v mojí barvě, ve slevě. 
Přes ulici zařvu na prodavačku "38! Jsou moje!" Zahazuju kafe, tasím peněženku, ještě na chodníku si zouvám teď už starý, nezajímavý škrpály, jednou rukou ťukám pin do terminálu, druhou dopínám přezku na botě snů, mrknutím oka zjišťuji, že mi Ty boty samozřejmě perfektně sedí, skvěle se v nich chodí a nikde mě netlačí, ale to už zavírám krabici a dveře za sebou. Hotovo, operace trvá zhruba tři minuty.

V autobuse se mi opět začne dokrvovat mozek. 
Modrý boty. Peníze na jídlo a na internet v hajzlu, osmý sandály v botníku.

Tohle se mi prostě stává, přemýšlím, jak si rozumové zatmění omluvit. Jasně, boty jsou ideální odměna za úspěšně složenou zkoušku, která se -eh- koná příští týden. 
No co, když neudělám zkoušku, budu mít aspoň skvělý boty.

Hlavou se mi honí jediné: Potřebuju modrou kabelku.

7 komentářů:

  1. Píšeš mi z duše! Udělala jsem svůj významný krok v životě a objednala kabelku od Wanga. Místo mega uspokojení přišla jediná myšlenka - jaký k ní sakra budu nosit boty? Ty jsem musela doobjednat taky ( v normální cenový relaci ).
    Výčitky přišly až po dvou dnech, když přijeli studnaři :)

    OdpovědětVymazat
  2. To jsem ráda, že výpadkama rozumu netrpím jediná =) Ve dnech následujících očekávám, že nastane jedna z možných situací: přestane fungovat kotel, příjde doplatek za elektřinu, vzpomenu si, že někde dlužím peníze, ukradnou mi peněženku, v důsledku zaneseného chlazení se mi přehřeje laptop... (doplň si sama). Jenomže těmto náročným životním situacím se vzdoruje mnohem líp, když mě hřejou nový boty, kabelka od Wanga... (doplň si sama)

    OdpovědětVymazat
  3. Moje kamarádka (trochu popleta) říká: "člověk je pánem svého strůjce", a pokud strůjce dopřeje pánovi trochu štěstí a člověk strůjci pána, tak pak je to na světě tak, jak to má být. Tím jsem jen chtěla říct, že zahlídnout ty boty bylo štěstí, a že Tys to štěstí chytla za pačesy, pán nepán, strůjce nestrůjce! A už mlčim. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Tak strůjců, lidí a pánů mám zjevně až až, neb akždou chvili zahlídnu něco, o čem jsem si jistá, že mi to přinese štěstí. Ale musím teda též podotknout, že v mém světě je všechno, jak má být. Tudíž se pod tvůj komentář klidně můžu podepsat =) Adriana

    OdpovědětVymazat
  5. Chtěla bych mít tak malou nohu. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Taky by moje první myšlenka byla na modrou kabelku :) a vůbec sse za to nestydím! Ty mě pořád dost bavíš!

    OdpovědětVymazat
  7. Amelie, ja mam sice relativne malou nohu, ale zas ten prerostlej zbytek to docela kompenzuje.=)
    Luci, jeste tam meli zluty boty...ale jaky krasny! Doufam, ze priste, az pujdu okolo, je uz mit nebudou. Nebo pak budu muset shanet jeste zlutou kabelku

    OdpovědětVymazat