pondělí 23. května 2011

Michelle Carmen, Pouštní Bouře, Pětiletka a ti ostatní.





































Michelle Carmen, krásný jméno pro krásnou osobu.

Jednou jsem někde četla, že dodnes některé kultury dávají svým dětem jména až ve věku, kdy je poznat, jaká osobnost z nich roste, do té doby je dítě prostě Dítě. Navrhuji to zavést i tady. 
Slečně z fotek stejně nikdo neřekne jinak než Michelle nebo Carmen.
Nebo si myslíte, že jméno ovlivňuje svého nositele? Janička by nebyla stejná Janička, kdyby se jmenovala třeba Olivie? 
V dětství jsem se svým jménem měla vyloženě osobní problém. Chtěla jsem bejt Janička, nebo Lenička, jako všichni okolo, chtěla jsem bejt stejná jako všichni okolo a ne aby na mě každá babička koukala skrz prsty, co to je za zamračený stvoření s divným jménem.
Nakonec svoje jméno považuju za SVOJE jméno a myslím, že se ke mně náramně hodí. Težko říct, zda jsem já dorostla do svého jména, nebo ono ovlivnilo mě.
Když se mi někdo představí, přemýšlím, jestli se mi jeho jméno hodí k jeho tváři, k jeho chování, k jeho mluvě.
Za nesmysl nejtěžšího kalibru považuji známé české schvalování jmen. Znáte to, rodiče vymyslí neobvyklé jméno a následující půlrok se dohadují s nějakou cizí dámou, zda-li tak mohou pojmenovat své dítě. 
A z druhé strany dospělý člověk se rozhodne své jméno změnit, protože se mu nelíbí, nevystihuje jej, štve ho, ale své rozhodnutí musí sáhodlouhými byrokratickými procesy odůvodňovat naprosto cizím lidem. 
Založme ligu za svobodu jmen! 
Jmenovat se Pouštní Bouře musí být v dětství vcelku řehole, ale co si budem povídat, děti jsou pěkně vostrý svině a pokud si z vás nedělají legraci kvůli jménu, tak kvůli nadváze/podváze, brýlím, starýmu telefonu, pihám, nemodernímu oblečení...vždycky se něco najde. 
Ale ustát tyhle útoky, to přece tuží osobnost. Takže nebojte se nebýt průměrní =) (nejenom, co se týká jmen a přezdívek!)

6 komentářů:

  1. Myslím si, že jméno je dar do života. Proto nemám Lucinku a nebudu mít Honzíka (nic proti těmto konkrétním jménům nemám. Když pak jsou třeba tři ve třídě, přijde mi to prostě škoda. Ale neva, každému podle chuti, vždyť víš.)

    OdpovědětVymazat
  2. Mas recht, Niky, vubec nic nemam proti bezne pouzivanym jmenum a doufam, ze to tak nevyzniva. Ale rozmanitost je zabavna! A obcas mam pocit, ze lidi az prilis moc daj na "co by si pomysleli ostatni"...lepsi prece cokoliv si pomyslej, nez aby si nepomysleli nic.

    OdpovědětVymazat
  3. Začínám pravidelně sledovat tvůj blog (jako jedinej) a moc se mi líbí styl tvýho psaní! Mívala jsem podobnej, což je asi jeden z důvodů ;-) Mimochodem - svou dceru pojmenuju i přes protesty okolí Adriana, tak doufám, že k ní bude okolí shovívavější, než jsi zažila v dětství ty. Na druhou stranu, o jménech by se asi mělo i přemýšlet - pracuju ve škole a začíná se to tam hemžit Briany, Brendami a spol., což je v kombinaci s typicky českým příjmením docela záhul. Ale proti gustu... la Michelle

    OdpovědětVymazat
  4. Oh, děkuji, to jsem poctěna! Proč už nemáš svůj blog? Škoda, přeškoda, vždy je fajn mít co číst! Myslím, že teď už je doba tolik jiná, že se jménem Adriana nikdo nebude mít problém, když jsem byla já malá, všude kolem mě pobíhaly fakt jen Janičky, Barunky, Lenky, Míši a Adriana působila jako exot, ačkoliv taky byla v kalendáři. Ale jak říkáš, dneska mezi Vaneskama a Brianama začíná bejt Adriana docela nuda. Ve Španělsku je Adriana úplně normální, spíš se mě lidi ptali, jaktože mám španělský jméno =) Máš pravdu, že kombinace Brenda Skočdopolová je trochu peklo, ale jen v rámci ČR, ve světě si ostatní oddychnou, že dotyčná má aspoň křestní jméno normální =)je třeba mít vkus a kombinovat s citem, to je jasný, a obecně platný. Děkuju za milej komentář a měj se hezky, snad tě ani nadále nezklamu.

    OdpovědětVymazat
  5. No, beru ty úřady částečně jako ochranu proti "opravdu pošahaným rodičům", nejsem proti "zvláštním" jménům, či u nás neobvyklým, ale dávat dítěti jméno úplně jakékoliv se mi taky nelíbí, někdy to vypadá jako pomsta rodičů na dětech, a jsou jména, která bych fakt mít nechtěla..

    OdpovědětVymazat
  6. No jo, jenomže ačkoliv ti to jméno může připadat pošahaný, rodiče určitě mají důvod, proč tak svoje dítě pojmenovat (a myslím, že procento rodičů, které své dítě chtějí jménem potrestat je fakt mizivé), takže proč by o takových věcech měl rozhodovat nějakej úplně cizí člověk? Jsem zastánce názoru, že zvláštní jména tuží osobnost a jsou mnohem horší věci než "slíznout" blbý jméno. Kdyby tu naopak existovala možnost si relativně jednoduše svoje jméno změnit, tak v dospělosti, kdy už člověk má rozum, vidí to objektivně a křivdy z dětství přebolely, by si jméno mohl změnit. V jiných státech to úplně běžně funguje. Navíc tenhle náš zákon žádným Pětiletkám Pátým nezabrání, přijde mi jen jako zbytečná pruda. Děkuju za koment, měj se hezky!

    OdpovědětVymazat