pátek 8. dubna 2011

z deníku


Udělalo se nám krásně. Rozuměj- vedro. Tak jak jsem si myslela, že je ve Španělsku furt, než jsem zde zažila tři měsíce sněžení. Vedro- 27 stupňů, večerní procházky v tričku, opalování na balkóně, pocení se v autobuse, nádhera.

...

Pracuju v restauraci. Když je čas, trávím jej s vedoucím restaurace, který se mi snaží vysvětlit, jak se taková michellinská restaurace řídí. Když čas není, normálně obsluhuju. Z čehož jsem byla docela v šoku. Zeptali se mě, jestli jsem to už někdy dělala, tak jsem popravdě odpověděla, že ano, načež mi dali tác a bež na plac. Obsluhovala jsem snad já někdy v nóbl podniku? Všechny tyhle věci samozřejmě znám ze školy, ale v praxi jsem si je nikdy nezkoušela. Jedna sklenička, druhá sklenička, třetí sklenička, jeden příbor, druhej příbor, teď vzít tenhle talíř, teď tam vrátit jinej talíř, zleva, zprava, dolejt, pět chodů, tři vína, čtyři talíře na podnose a podnos nosit vysazenej na rameni, prostírat, aperitivy, entradas, postres, pěkně pozdravit a líbat hosty na tvář. Tomu bych nikdy nevěřila, kam se dostanu.

...

Mám novou spolubydlící. Je mi teď líto, že tu se mnou nebyla celou dobu. Je krásná, vtipná, roztomilá, ovládá angličtinu a nezdráhá se jí použít, má všude spoustu věcí, stěžuje si na údržbáře, zkrátka svět je hned mnohem veselejší. Furt říkáme No pasa nada a I don´t care a chodíme pít víno do města a krást moučníky do kuchyně.

...

Koupila jsem si další šaty, Ale už opravdu poslední. Nevím, jak to zabalím. Asi tady budu muset nechat...ručníky, boty, kosmetiku, knížky...a pak se mi to MOŽNÁ do kufrů vejde. Jenomže já si nemůžu pomoct, hezký šaty, to je dlouhodobá investice.

...

Příští týden se snad vypravím do Bilbaa, podívat se na pavouka do Guggenheim museum, jak to vypadá někde, kam krize nedosáhla, a jestli jsou baskický kluci fakt tak zakřiklý, jak se říká. Pouhé tři hodiny cesty, mám trochu pocit, že to nemá ani cenu jezdit takhle za humna.
No a potom už mě čeká jeden dlouhodobější výlet do Prahy.

Žádné komentáře:

Okomentovat