čtvrtek 28. dubna 2011

Bilbao

"Maminka" se jmenuje tenhle pavouk. Než jsem se ním (s ní?) potkala osobně, stala se pro mě skoro obsesí, chtěla jsem se s ní vyfotit. Nakonec žádnou společnou fotku nemáme. Kouzlo okamžiku způsobilo, že jsem na společný portrét úplně zapomněla.

Budouva Guggenheim musea v Bilbau. Došly mi slova. Ta stavba vypadá, jako by žila.

Kočička...prasátko...štěnátko. C) je správně. Vertikální zahrada trochu jinak

Bilbao je další z míst, kde bych si uměla představit žít. Alespoň na chvíli, než by vyprchalo počáteční nadšení.
Na Španělsku je skvělý, že je v každém společenství úplně jiný. Baskická metropole je nejdynamičtěji se rozvíjející španělské město, za deset let se z šedivého, průmyslového centra stalo živoucí, zelené, umění nakloněné a velmi přátelské místo.
Bilbao si nechalo to nejlepší ze španělské kultury a protivné aspekty nahradilo specifickými rysy Basků. (btw zde mají hlavní slovo ženy, žádní vlezlý, hvízdající macha)
Město, které má moře, je z něj blízko do hor, do Francie, na slavnou surfařskou pláž a ještě k tomu má Guggenheimovo museum.

Když člověk tuhle stavbu vidí, těžko si umí představit, že vevnitř může bejt něco, co by ji ještě mohlo překonat. Ale je to tak. Návštěvu Guggenheimova musea mohu s klidným srdcem doporučit každému i tomu nejnáročnějšímu cestovateli či fandovi do umění.

Můj den v Bilbau byla pohádka, počasí jak malované, byla jsem dobře vyspalá i najezená (to je zásadní věc!), cesta byla suchá. Proběhlo čtvrthodinové dohadování se s parkovacím automatem, neb ten neřád mluvil jen a pouze baskicky, nasávání mořského vzduchu a španělského piva, neskutečné nadšení z města, kde byli všichni v pohodě a všude bylo čisto.
Ještě se tam vrátím.

1 komentář:

  1. Nádhera, jsem ráda, že mohu cestovat...alespon takto..díky Tvým fotkám!

    OdpovědětVymazat