pátek 11. března 2011

trocha zeměpisu

Kdyby se mi jednou chtělo aspoň z půlky tolik, jak se mi nechce, byla bych děsně akční.
Každý ráno si naplánuju, jak po práci půjdu na procházku/výstavu/do knihovny a potom každý odpoledne sedím na balkóně úplně vyflusaná a říkám si, jak jsem zas mohla bejt ráno tak naivní. Ale dnes jsem si spočítala, že když se nenachám ostříhat dnes, tak o víkendu už nemám šanci a v pondělí mám zas úplně jinej program a pak zas do práce... a že bych musela chodit další tejden s ofinou zubatou jak žralok. Tudíž jsem se vydala do přilehlé vesnice, protože do města...to se mi nechtělo a navíc mi přišlo nějaký drahý, že za umytí vlasů a pět minut stříhání si minule řekli 35 EUR (jestli je to normální, oprav mě).
Řekli mi, že mě vezmou, ale že až tak za půl hodiny. Nevadí, stejně jsem chtěla jít do baru na víno a trochu si srovnat hlavu. Půl hodinka mi stačila na dvě vína. Dvě vína na lačnej žaludek jsou tak akorát, abych přestala bejt nervózní, že svý pěstěný vlasy svěřím do rukou nějakejm vesničanům, který ještě k tomu vůbec neznám a tak vůbec.

"čau, já jsem z Brazílie"
"čau, já jsem Adriana"

Představila se mi nádherná černoška s vlasama po pás. To je dobrý znamení, nikdy totiž nechoď ke kadeřnici, která má sama na hlavě peklo.

"já bych chtěla jen umejt hlavu a ostříhat ofinu"
"jo? A odkuď jseš, že mluvíš tak děsně?"
"eh...z Prahy."
"eh.....odkud?"
"Z Prahy, z Český republiky, to znáš ne?"
"ne"

Dítě který sedělo na proti mě na křesle a houpalo nohama se začalo podivně šklebit. Nebo možná předvádělo svý rovnátka.

"Kondicionér?"
"Co prosim?"
"řekněte jí to někdo anglicky"
"Nene, já vím, co je kondicionér, jen nechápu, jak zní otázka"
"Vona ti ta Češka ale vůbec nerozumí, hihihihi" smrad malej se vložil do rozhovoru. Tady jsou ty děti hrozně nevychovaný. Asi se tu neví, že škoda každý rány, která padne vedle, a hlavně tý, která vůbec nepadne.
"Jestli chceš kondicionér?"
"Jo, jasně, spoustu"

"No a odkaď že to jseš?"
"Z Český Republiky. Možná budeš znát spíš Československo."
"ne"

Mezitím si mě posadila do křesla, vzala nůžky a ustřihla mi kus vlasů. Jenomže já jsem chtěla ostříhat jen ofinu. Nedorozumění mezi Brazílií a Českem.

"A máte tam u vás teplo nebo zimu?"
"Zimu. A sníh taky."
"aha, to bude asi od moře, když je studený moře a fouká od něj, tak je zima"
"ale my nemáme moře"
"nemáte moře? Já myslela, že ta vaše republika je ostrov" (mimochodem to se mi nestalo poprvý, podle mě, jak někdo uslyší republika, tak nás automaticky zařadí někam mezi Dominikánskou republiku a ...asi Grónsko.)
"víš, kde je Německo?"
"tak trochu"
"tak my jsme hned vedle, ale to nevadí, že to neznáš, my jsme malá země"
"to Brazíle je velká"

Když mi stříhala ofinu, naklonila se ke mně tak, že ji skrz výstřih bylo vidět až na pupík a zeptala se, jestli takhle je to dobrý. Jo, takhle to bylo úplně skvělý, akorát se divím, že se to ještě nerozkřiklo mezi chlapama a nestojí tady fronta až ven.
A ty oči... ta měla oči! Mandlový, obrovský oči!
Hned jsem ji odpustila, že mi tu ofinu ostříhala jak podle lyžařskejch brejlí.

Žádné komentáře:

Okomentovat