pátek 18. března 2011

18/03


Život v kufrech a po hotelovejch pokojích. Čekání delší než čekání na Godota.
Zírám z okna, co se to venku ksakru děje. Nad zasněženejma hřebenama hor někomu vytekly vodovky. Nebe přechází z lososové do zlaté, ze zlaté do zelenkavé a ze zelenkavé do tyrkysové, tomuhle obrazu už nic nechybí k dokonalosti, jen tu není nikdo, kdo by zachytil pomíjivost okamžiku, nebo se se mnou aspoň o tu krásu podělil.

Proč už jsem tak dlouho nepila čaj s mlékem? Proč se furt prolejvám kafem jak nervní učitelka ve středních letech, když mi čaj s mlékem chutná mnohem víc.

Už jen tak málo času. Strašně málo času na lásku. A ještě míň než se mi vybije laptop, bohužel nabíječka je někde v kufrech a kufry jsou někde zamčený.

Ráno, když se probudím, hned jdu k oknu a kouknu se na nebe. Vždycky se mi uleví, když tam je. Nebe je totiž všude stejný, potom vím, že ať jsem, kde jsem, já jsem taky pořád já, stejná. Dokud je nebe na svým místě, je všechno v pořádku.

Zejtra je den otců.

Žádné komentáře:

Okomentovat