sobota 5. února 2011

solo sola





Další část svého "deníku" bych uvedla pravidelnou zkazkou o počasí. Ačkoliv před pár dny sněžilo, nyní do nás zuřivě pere slunko, po práci chodím svou bílou hubu opalovat na balkón, v noci se budím vedrem a teď právě sedím u počítače v krátkých letních šatech a mám na sebe dokořán otevřené okno a ani v jedenáct večer mi není chladno. Tomu říkám únorovej sen.

Často mi můj aktuální pobyt tady připomíná dobu krátce poté, co jsem se přistěhovala do Prahy. Nemám nic moc na práci, kromě práce, nemusím si uklízet, ani vařit, nakupovat a o nic se starat. Mám tedy spoustu volného času. Nebudu tvrdit, že jsem to nečekala, tudíž jsem měla naplánováno už z domova, co všechno tady doženu.
Schválně kolikrát, myslíte, že jsem otevřela učebnici? Kolikrát jsem si večer zacvičila a ráno na balkóně meditovala? Kolik jsem napsala povídek? Vzpomínám si, jak nám kdysi náš učitel na gymplu doporučoval, co máme udělat, pokud o sobě chceme zjistit, co jsme zač. Zavřít se do ztemněné místnosti, bez ničeho, co by nás mohlo rozpýtlit a v naprosté tmě se soustředit jen na svoje myšlenky. Jo, to je moje noční můra. A co takový vězení? To bych se do tejdne houpala na provaze.
Sama se sebou vydržím příčetná vlakem z Aše maximálně do Zdic.

Největší část svého volného času strávím sezením na balkóně, taháním jednoho cigára za druhým a pozorováním chvějících se světýlek na obzoru. Nebo nekonečným pozorováním svojí celulitidy ze všech možných úhlů pod různým světlem střídavě ve všech třech velkých zrcadlech, který tu mám. Tančením na furt tu stejnou písničku, od kapely, kterou znám na celým světě snad jen já. Přemýšlením nad tím, co bych si koupila za všechny ty peníze, který nemám. Civěním do obrazovky a aktualizováním facebooku každou minutu. Ležením na posteli se zavřenýma očima, posloucháním všech zvuků, který kručej hotelu v břiše. Chozením na malou každých pět minut. Vymejšlením scénářů tipu "co by, kdyby". Zpytováním svědomí.

Už dávno jsem vzdala snahu udržet alespoň alespoň myšlenky pod nějakým dohledem. Místo přemýšlení provozuju projekci nesmyslných obrazů na šedou kůru mozkovou. Probírám se slovíčkama, který neznám a chci se na ně podívat do slovníku. A nikdy to neudělám. A naprosto jasně si plánuju a zapisuju, co všechno opravdu zejtra už udělám. Dobrý je, že když na ten kus papíru napíšu "zejtra", tak stejně pokaždý, když se probudím je dneska.
A zejtra bude až zejtra.

1 komentář: