pátek 18. února 2011

el sabor de la tradición


Když jsem se dozvěděla o projektu Czech Specials, byla jsem fakt nadšená, přišlo mi to, že je to jedna z cest, jak povznést českou gastronomii vejš než na smažák a dostat ji do povědomí nejenom cizinců, ale hlavně a především Čechů. Jenomže to je přesně ta věc, která na tomhle projektu spolehlivě nefunguje, nikdo o něm nic neví dál než v Berouně a tam taky jenom možná. Nevim, proč to tak je, ale když se řekne "česká kuchyně" víc než na svíčkovou a knedlozelovepřo si vzpomene jeden ze sta.
Regionální kuchyně je úplným tabu, Czech Specials, Neczech Specials, tyhle věci prostě uměle vytvořit nejdou. Dozvěděla jsem se například, že specialitou v mém rodném kraji jsou jakési tvarohové knedlíky s perníkovou omáčkou, a docela mě zamrzelo, že dodnes mi to někdo neřekl, to bych klidně jedla každej tejden. Tak jsem se ptala v okolí a nepotkala jsem se s nikým, kdo by zmíněnou "slavnou" regionální specialitu alespoň znal. Po nadhození tématu ve škole, jsme se shodli, že pokud bychom se o tématiku nezajímali sami, nikdy bychom se o žádném Czech Specials nadozvěděli a i tak se Czech Tourismu daří před náma držet projekt v tajnosti.


Poté jsem se ocitla v Kastilii, kde je situace extrémně opačná. Úplně každá vesnice nad zhruba pět set obyvatel staví svůj marketing na tradici regionální kuchyně- až to občas působí směšně. Cocina típica castellana je zaklínadlo vznášející se nad každou (a to fakt nepřeháním) hospodou a restaurací. Tudíž, milý turisto, pokud si kastilské kuchyni nepřišel na chuť, máš to ale smůlu. Hlavně to neříkej nahlas a jeď si zpátky do Madridu, třeba do McDonalds, když jseš takovej.

Jak to dělají místní domorodci, když chtějí jít do restaurace, nevim. Pravděpodobně celý svůj život fakt jedí těch deset nejslavnějších regionálních specialit pořád dokola a nevadí jim to.

V hotelu, kde pracuji, se nachází i michellinská restaurace a pro své zaměstnance vyvařuje podobně jako pro hosty, tímpádem jsem se i já ocitla k bludném kruhu pojídání dušených selat, vařených kuřat, fazolí a chlebových polívek a ještě stále jsem pod dohledem všech svých kolegů, kteří napjatě sledují mojí mimiku při jezení. Jedno zaváhání, jedno neuvážené nakrčení nosíku a ne světě je urážka toho, čeho si místní cení nejvíc. Jejich regionální kuchyně.

Abyste mi dobře rozumněli, místní kuchyně je výborná, s láskou připravovaná, z kvalitních surovin zpracovaná a s pýchou prezentovaná. Ale už by to pomalu chtělo změnu.

Království za pizzu!!!

1 komentář:

  1. Od toho jsi ve Spanelsku, aby ses naucila, jak to funguje a poslala to do Ceska.
    Bs.
    I

    OdpovědětVymazat