sobota 1. ledna 2011

šťastnej novej a hlavně to zdraví


Letošní Silvestr jsem opět trávila v práci, již pošesté. Nevadí mi zrovna v tenhle pošahanej den pracovat, naopak nevím, co bych asi dělala jinýho, ale zapřísáhla jsem se, že jsem byla naposledy za barem. Není to zrovna druh práce, kterej by se dal dělat dlouhodobě, aniž by člověk přišel k psychické újmě.

Neb mi svědomí ani zdraví nedovolilo se vylejt jak váza, pěkně jsem si to „vaše“ silvestrovské řádění vychutnala s čistou hlavou.

Vypozorovala jsem snad deset partnerských dvojic, které se pekelně pohádali kvůli představě svého protějšku o tom, jak nejlépe oslavit příchod dalšího roku občanského kalendáře. A to fakt nemám ráda. Vyslechla jsem si snad tisíc „upřímných přání“ objímajících se lidí, u většiny z nich i pochybuju, že vůbec věděli, koho objímají, soudě dle skelných pohledů a vratké chůze. Sledovala jsem mnoho případů, kdy si z celého srdce přáli do nového roku jen to nejlepší ti, kteří si běžně v průběhu roku jdou po krku. Užila jsem si opilé, zvracející děti, přiblblé petardy, rachejtle a jiný blikátka, jejichž smysl jsem dodnes nepochopila, vyhrocené situace, emoce urvané z řetězu a nesmyslné kecy opilých intelektuálů. Přesto všechno jsem byla ráda, že stojím na té správné straně baru a vzniklou situaci můžu pozorovat, nikoliv být jejím účastníkem.

Mám ráda svátky a oslavy, jsou to pro mě příležitosti, jak trochu uniknout stereotypu, navštívit blízké, strávit hezký čas s milými lidmi, svátečně se oblíct, kupovat a dostávat dárky, relaxovat, zpomalit a přemýšlet. Ale oslava Silvestra nekoresponduje s mojí představou ani v jednom z bodů.

Nenechám si ale tímhle davovým šílenstvím vzít svůj slavnostní čas. Půjdu do bazénu, koupím si něco hezkýho a večer půjdu do oblíbené restaurace na slavnostní večeři. A potom popřemýšlím, co bych chtěla v příštích 365 dnech stihnout, dokázat, zažít a co bych na sobě chtěla změnit k lepšímu.

Přeju si, aby 2011 byl minimálně tak skvělý jako 2010, aby se nic zlého nestalo mně, ani lidem, které mám ráda, no a vlastně ani těm, které ráda nemám.

Má novoroční předsevzetí:

-nebýt líná- naopak snažit se být pracovitá a poctivá, skromná a milá

-nechovat se k vlastnímu tělu jako k odpadkovému koši

-nikomu neubližovat!

-být vděčná za každý nový den

-zdokonalit se ve všech jazycích, které ovládám, nebo bych jimi vládla ráda

Co mě letos určitě čeká:

-tříměsíční praxe ve Španělsku

-ukončení druhého ročníku vysoké školy

-Svatojakubská pouť

-hledání zaměstnavatele, u nějž bych ráda nějakou dobu zůstala

-další směšné výběrové řízení na studijní pobyt v Mexiku

Takže 2011- pojď do mě!

Žádné komentáře:

Okomentovat