sobota 29. ledna 2011

Party hard

Párty v Segovii, to je teda něco. Ostatně, co bych chtěla od malýho města.

Ačkoliv bych si nikdy nemyslela, že to opravdu někdy dobrovolně udělám, šla jsem na diskotéku. V prvním klubu jsem měla pocit, že jim tam zbytečně zvyšuju věkovej průměr a navíc hráli fakticky hrozně otravnou hudbu. Českej pop je sračka a upřímně mě mrzí, že ho někdy omylem zaslechnu, ale radši bych celej večer poslouchala Míšu Dejvida (ne, to kecám, to bych šla domů) než španělskej pop. Laciné rytmy, dojemné zabarvení hlasu v kombinaci se španělštinou (ještěže těm textům nerozumím!) ve mě razdva vyvolali pocit, že mám poslouchat set úvodních melodií z telenovel. Než jsem se stihla rozkoukat, už se na mě přilepil jakýsi latino lover, takže chca nechca se šlo tančit. Nakonec, když jsem se dostatečně intoxikovala tequilou, jsem i docela měla pocit, že se bavím.

První rána pod pás přišla, když se mě latino lover optal, zda li je Česko stále tak militantní země, jako před pěti lety. WTF?! Sebrala jsem čelist z podlahy, ale nesebrala jsem sílu toto konverzační téma udržet. Druhá a největší rána přišla se zjištěním, že nějaký dobrák si odnesl můj kašmírovej kabát a jediné, co mi nechal byl můj svetr zašlapanej v bahně pod barem. Fakt díky. Ne, fakt... to je dostatečnej důvod předvést hysterickej záchvat. Jedinej slušnej, drahej a kvalitní kousek v mém sekáčovém šatníku. To by mě čert vzal. Nesu to těžce, ale beru to jako znamení zeshora. Nelpět na hmotnejch věcech!


Během večera jsme se přesunuli do druhého klubu, kde sice hráli nepatrně líp, ale jelikož hodina již značně pokročila, měla jsem co dělat, abych stíhala odmítat návrhy kvalitního sexu, zároveň nevystřízlivět a odpovídat na záludné otázky typu: "Hlavní město Československa jsou Karlovy Vary?"
Po každé podobné frázi jsem si šla na bar objednat tequilu. Myslim, že jsem jich měla hodně.

A když už jsem byla ve stavu, kdy se mi jeden Juan, nebo Ramon, nebo kýhovýrajaksemenoval, začal líbit, nebyla jsem ale ve stavu, kdy bych mu něco rozumněla španělsky. Takže když mi potřetí lámanou angličtinou zopakoval, jak je důležitý umět španělsky, nebylo jiné cesty, než jet domů. Nebo kdybych mu musela udělat, co jsem mu na očích viděla, musela bych ho zbít.

Do hotelu jsem dorazila v osm ráno a to byste nechtěli zažít ten potupnej pocit, vracet se jak zmoklej, zbitej a okradenej pes.
Takže příště jinak! Ale jak?

Žádné komentáře:

Okomentovat