pondělí 17. ledna 2011

no stress y radio Tres


Drobné zážitky začínají dávat dohromady docela pestrou mozaiku.

Namátkou:
Byla jsem požádána, aťsi laskavě dojdu koupit něco na sebe. Tak jsem šla a výsledek vidíte nahoře.
Nechtějí mi totiž dát uniformu, kterou tu všichni musí nosit, takže jen já a ředitel chodíme v obleku.
Prej jsou ty uniformy nový a jsou moc hezký, ženy mají zavinovací saka s šerpou v pase a dlouhý, široký kalhoty, trochu jim závidím. A nejlíp ze všech vypadají pinglové, mají dlouhé zástěry a také zavinovací košile, v pase šerpu, tu uvazují na boku a stuha jim visí až skoro na zem, asi to ma být nějaká variace na tradiční místní oblečení. Ale to jsem si jen domyslela, protože ho neznám. Celé je to vyvedené v tmavě zelené barvě, přesně takové, jakou používá na své unformy zdejší policie. Takže každý místních poměrů znalý host se kolegů ptá, jestli hotel nemá peníze a recykluje policejní uniformy.

Co se týká jídla, na které se sem vždy těším nejvíc, musím říct, že jsem tady ještě neměla žádnej globální pokrm a podávají se tu snad jenom regionální jídla. Sice nevím, co že to vlastně jídávám, většinou mi to chutná.
K snídani dostáváme bílou kávu v misce (jak pro kočku) a kus chleba, kterej si do něj máčíme a já, že jsem tu nová, tak ještě "navrch" dostanu třeba croisant, aby se neřeklo. Přísahám, jestli tohle budu muset jíst ještě pár měsíců, odnaučím se snídat. A nebo si zvyknu.
Jogurt si tady člověk taky nedá, zkoušela jsem už aspoň deset druhů a pokaždý to bylo něco jako želé, co lze z kelímku vyklopit, pruží to a dá se do toho píchat vidličkou a oni si fakt asi myslej, že je to jogurt. Za to může Danone. Ale nevzdávám to a doufám, že jednoho dne si dám k svačině jogurt.
A poslední nemilá příhoda se mi stala včera. Nejprve to vypadalo jako quiche, nebo nějakej podobnej slanej koláč, po ohledání jsem zjistila, že pod vrchní vrstou tuku se nalézá jakési šedavé maso a vespod je plochá kost. Tak jsem to snědla a potom jsem tu ohlodanou kost otočila a kouklo na mě oko. Docela velký uvařený oko. Takže vůbec nechci vědět, co jsem to snědla, chvilku jsem se bála, že to v sobě neudržim, ale nakonec se vždycky chlubím, že neexistuje jídlo, který by mi nechutnalo, tak jsem to nějak zvládla.
Zní to hrozně, ale rozhodně je to tu mnohem stravitelnější, než česká kuchyně, co si budeme povídat a já s těším na své další gastro zážitky. Ostatně proto jsem zčásti tady.

A poslední příhoda, o kterou se dnes podělím je ta, jak jsem se byla projít v nedaleké vesnici. Co jsem chtěla, jsem nepořídila a tak jsem šla "domů" a náš hotel má docela dlouhou, ponurou, příjezdovou cestu a musím podotknout, že už byla tma...a samozřejmě první projíždějící auto u mě zastavilo a vykoukl na mě okýnka docela pěknej, mladej kluk. A že prej jestli nevím, kde je tady poblíž nějakej bordel. No to teda nevím, to jsem zatim neokoukla. A když jsem řekla, že nevím, tak si chlapec povzdychl a zeptal se mě, jestli aspoň já nechci sex, že mi dá 60 Euro. Docela mě to rozesmálo, poděkovala jsem a řekla, že nechci. Tak mi poděkoval on, zamával mi a odjel. Nevypadal jako jeden z těch, co by za to museli platit a v baru bych si s ním klidně skleničku dala. Vysvětlení mi moc pěkně podala kamarádka, které jsem svůj zážitek sdělila.
Cituji: "
Asi neměl náladu na nějaký voblbování a chtěl přejít rovnou k věci=)Víš co, jinak by musel jít ve Špáňu do baru,tam začít někoho balit,kupovat drinky,takže prachy by dal za to ty samé a ještě by na závěr nebyla jistota,že z toho nějaká ta soulož kápne..jahaha"

Asi má slečna pravdu, ale kam ten svět dospěl?

Žádné komentáře:

Okomentovat