čtvrtek 27. ledna 2011

27/01


Moje práce spočívá v tom, že celejch osm hodin sedím. Občas se zvednu, dojdu někam pro nějaký papíry, nebo si zakopírovat, zafaxovat, zaskartovat, prohodím pár jednoduchých vět v přítomném čase s hosty a to je tak celé. Když příjdu z práce, dám si siestu - jsem přece ve Španělsku a nejsem žádnej nepřizpůsobivej imigrant. Potom si čtu, něco píšu, učím se, nebo sedím u počítače. Jo právě to je ono- celej den sedím. Co s tím?
To si asi řekla i mojé šéfová a po obědě mě nechala vynosit necelejch padesát mexickejch kufrů z autobusu, až do pokojů (ha, na tuhle práci člověk potřebuje vysokou školu, aha). Na podpatkách. Asi jsem si dneska zbortila klenbu.

No ale to se neděje každej den.
Od pondělí mě přeřadí na jinej úsek, tak jsem zvědavá, jak to bude probíhat tam. Jestli obdobně, veřejně se tímto zavazuji k omezení používání taxíků a pěkně budu do města cválat pěšky. Slabejch 40 minut svižnou chůzí. A v klubech nebudu sedět na barovce a nasávat, ale budu se svíjet na parketu, dokud nepadnu já, nebo DJ. Místo zírání do počítače a aktualizování facebooku ob minutu po večerech bych si mohla zacvičit.

Jo a jestli zejtra začne fakt sněžit, tak všechno, co jsem napsala, beru zpět, nakradu si v kuchyni čokoládu a zalejzám do postele.

Žádné komentáře:

Okomentovat