středa 26. ledna 2011

miércoles




Asi už jsem se přenesla přes prvotní šok ze změny prostředí a začínám si zvykat. Zorientovala jsem se v práci, poznala jsem okolí, párkrát jsem si večer někam vyrazila a hlavně- přestala jsem se vyhýbat lidem. Už je mi to jedno, ať si na mě mluví, jak chtěj, když jim rozumím, odpovím jim, když jim nerozumím, tak ať mi to zkusej opsat jinak. Nevadí mi, že dělám chyby, důležité je přece sdělit myšlenku, zbytek příjde časem. Všichni mě zdraví a plácaj mě po zádech. Dnes ke mně přišel jakýsi muž, jehož tvář je mi povědomá, ale neumím si ji zařadit, a řekl mi, že velmi dobře pracuju. Tak jen doufám, že to byl někdo z vedení a ne třeba zahradník. A bláznivá Francouzka řekla, že mluvím "famózně a neuvěřitelně" na to, že jsem tu dva týdny. Haha, holt jsem asi měla světlou chvilku- nebo ona.

Jestli bych si uměla představit, že bych tu zůstala? Klidně. Příjde mi...takovej blábol...že nějak postupně roztávám, mizí odtažitost, mizí negativní myšlení,, mizí potřeba všechno kritizovat.
Ještě kdyby tu tak bylo moře. Ale co, tak mám hory, že jo, a k tomu 2000 let starej akvadukt.

Dnes večer odepíšu na všechny maily, na které odovědět jsem furt odkládala.
A teď jdu večeřet.

Žádné komentáře:

Okomentovat