sobota 8. ledna 2011

5 dní- nuda a Každý den nic

Zvláštní pocit nemít do čeho píchnout. Tak navšťevuju přátele, chodím plavat a vysedávám v knihovně a zabíjím čas.
Dnes jsem se uchýlila do svého malého Španělska uprostřed Stověžaté, sáhla po knize a za tři hodiny jsem ji jedním dechem... vdechla, ha.

Už jsem četla lecos od kubánských autorů, ale tohle dílo je rozhodne čteníhodné.
Eronie. Tedy erotika a ironie. Černý humor, který vlastně není ani humor jako spíš drsná černota. Neskutečně syrové vyprávění od ženy, jež žila a žije na "Ostrově svobody".
O milované Revoluci, hladu, špíně a bídě, které přinesla. O úpadku morálky a vkusu a o snaze potlačit vše, co zaváním svobodným jednáním. O mrtvých a živých a o těch, kteří se nacházej někde mezi. Možná i o lásce k vlasti, k rodině i k sexu- je li to vlastně láska? Věčné téma moderních kubánských spisovatelů- odcházení. Kdo odešel a kdo zbyl, když už nám nic nezbejvá.
A hlavně geniálně zachycený takový ty věci jako je duševno a city, hrdost a sebepoznání a podobný píčovinky, který nás ženy zajímaj.

Snad stokrát jsem sem chtěla autorku citovat, ale nakonec mi došlo, že bych sem rovnou mohla přepsat celou knihu.

Rozdávala bych tohle dílo povinně v letadle vysmátým, tlusťoučkým turistům, kteří jedou na Varadéro v lepším případě kouřit doutníky a chlastat mojito . Tak....aby věděli.

Žádné komentáře:

Okomentovat