pondělí 13. prosince 2010

Time management


Zaklínadlo moderní doby. Oblíbené heslo u nás na škole. "Myslíte si, že nezvládnete tři zápočty v jeden den? Omyl, to jenom nezvládáte svůj time management."

Neustále se plácám v hledání rovnováhy mezi flákáním se a naprostou hektikou. Jsem z těch, kteří stráví celý den v pyžamu koukáním do počítače a vůbec jim to nepříjde divný. (Hlavně když se mám učit) A oproti tomu jiné dny překvapuji sama sebe jaká jsem überžena. Je jasný, že kdybych našla kompromis mezi takovými dny, nehrozil by mi někdy kolaps z nedostatku spánku, jindy tvorba proleženin.

K zamyšlení nad tím, nakolik jsem pánem svého času a nakolik se jím nechám vláčet, mě přivedlo čtení rozhovoru se Sentou Čermákovou. Znáte ji? Ona je totiž Superwoman. Vystudovala biokybernetiku (ne, to není sprostý slovo), má dvě děti a dnešním dnem pracuje jako marketingová ředitelka Hewllet-Packard (nikoliv jen jejich českého zastoupení). A ještě se z toho nezbláznila. Obdivuhodné. Ne, nechtěla bych být jako ona, ale z rozhovoru s ní jsem si odnesla několiv užitečných rad do života.

První z nich je, že všechno je jenom otázkou priorit, takže nějaké "na to nemám čas" je jen prachsprostá výmluva. Pokud něco chcete, dá se to zařídit a najít si na to čas, ať jste student, matka od rodiny, nebo ředitel vesmíru.
Propříště tedy mám čas naučit se na tři zápočty během dvou dnů, mám čas udržovat doma pořádek, mám čas pilně trénovat a mám čas jít s bráchou bobovat. A možná bych měla čas i najít si nějakou práci.

Druhá rada zní, že pokud skutečně čas nemáte, je načase uskutečnit reorganizaci. Pokud chcete na jedné straně začít chodit na kurz angličtiny, poránu běhat, nebo k tomu všemu ještě chodit na procházky s partnerem, na druhé straně musíte oželet koukání na televizi, žehlení, nebo třeba sledování české politické scény. Prostě něco za něco. Já například televizi vůbec nemám, a večery můžu trávit blogováním, španělštinou nebo baletem. Senta řídí marketing celosvětové firmy, ale je jí jedno, jestli Topolánek či Paroubek mají jachtu a co na ní dělají.

Třetí rada, kterou jsem si vzala k srdci je, že je třeba, ať už jste jakkoliv vytíženi, si klást cíle, které nás budou motivovat. Senta se učí plavat motýlka a chce přečíst tisíc nejlepších knih světa. Já pojedu na tři měsíce sbírat zkušenosti na pracovní stáž do španělska, ačkoliv se umím španělsky akorát tak představit.

Čtvrtá rada zní: vymezit si osobní prostor. Máte někdy během dne prostoje, kdy jen tak sedíte a prosíte facebook, ať se na něm objeví nějaká novinka, jinak se unudíte, ale na jinou aktivitu nemáte dost času? Pokaždé když příjde tato chvíle, začněte NĚCO dělat. Nejlépe stále tu stejnou věc, která ale přináší bohulibější výsledky než čtení statusů všech "přátel". Třeba uklízení je fajn, člověk si u něj aspoň utřídí myšlenky. Nebo se podívejte na další díl kurzu "jak zacházet s photoshopem". COKOLIV, jenom nepřepínat mozek do úsporného režimu.

Rada pátá: využívat svůj čas efektivně. Jo, tím myslím čtení knih, na které doma není čas, v tramvaji, která jede čtyřicet minut do cílové stanice. Vstát ráno o hodinu dřív, aby se člověk naučil nejtěžší látku, která už večer do hlavy neleze. Zajít na úřad během přestávky ve škole na úřad, namísto ztroskotaného sezení v kantýně. Doplňte si sami.

Pokud dodržíte všechna tato doporučení, nedopadnete jako já. To si, myslím, je dobrej důvod, proč zapřemýšlet na tím, jak si umíme naplánovat svůj čas. No a potom zbyde i nějaká doba na prachsprosté válení se, aniž by u toho člověku v hlavě pořád blikala kontrolka "učit se", "vytřít" nebo "dopsat ten článek". Myslím, že sami intuitivně cítíte, co tím chce básník říci.

Ale mým heslem je: "na neděli mi nesahejte, v neděli se nedělá"...kdy jindy může bejt student línej jak veš, než v neděli?

Pokud to nevyznělo dost jasně, myslím si, že nejdůležitější je prostě bejt v pohodě a stíhat život žít, nejen ho pozorovat. Nestresovat se zbytečně, ani nebýt ze sebe znechucen. Nebejt línej.

Žádné komentáře:

Okomentovat