pátek 17. prosince 2010

las montaňas y Ibort






Je dost těžký skloubit přípravy na Vánoce a zkouškový a zůstat přitom líná jak vepř.
Co jsem chtěla říct? No nevim, asi nic.
Už mě nebaví ani nadávat na počasí, ani psát přáníčka, ani přemejšlet o dárcích (sníh a Vánoce pohroma blogů- všichni píšou o tom samým) a radši bych luskla prsty a byla v Segovii. Normálně pracovala, užívala si normální počasí a učila se španělsky a fotila. Ale dočkám času.

Fotky jsou pořízené ve Španělsku, v minulém příspěvku jsem psala o Pyrenejích, tak jsem vám chtěla ukázat, jak jsem je zažila já.
Byly jsme u kamaráda, který žije v miniaturní vesnici, 10km divočinou od nejbližšího maloměsta. Tahle vesnice byla dlouhou dobu opuštěná, jako následek Francovo vysídlování venkova, ale před asi deseti lety ji začalo pár nadšenců holejma rukama opravovat a osídlovat. Mezi nimi i ten náš kamarád. Dnes zde žije ca 80 lidí zhruba deseti národností a některé z budov mají určené ke společnému užívání a k ubytování hostů.
Hory jako na dlani, Baskico a Navarra za bukem, Camino de Santiago vede vedle, přátelští lidé, skvělý víno a přírodní cider, mix francouzské, baskické a španělské kuchyně, krásný počasí... mám pocit, že to je ten Ráj na zemi,o kterým se tak často mluvívá.
Mimochodem v plánu na příští léto stojí: přejít Pyreneje pěšky z francouzský strany na španělskou.

Žádné komentáře:

Okomentovat