neděle 5. prosince 2010

Apassionata



Docela často se mi dějou dost nečekaný věci. Dokonce se mi stávaj věci, o kterých bych si myslela, že mě se stát rozhodně nemůžou, a pak někde jsem, něco tam dělám a vůbec nevěřím tomu, co tam dělám. Chápete? Asi jo, neb určitě v tom nejsem sama.

A tak se stalo i dnes. V deset ráno telefon, že ve dvě ať jsem v aréně, že jdu na Apassionatu. No to bych do sebe v životě neřekla, že dobrovolně půjdu někam koukat dvě hodiny na koníky. Totiž nejsem z těch, kteří by měli srdečný vztah ke zvířátkům. S trochou nadsázky bych mohla říct, že zvířátka mám ráda hlavně na smetaně. Ale což, šla jsem, protože co by člověk něudělal pro kamarádku, navíc v neděli, navíc zadarmo.

A nakonec musím uznat, že se mi ta show hrozně líbila. Nejprve jsem si říkala, že to mám v rámci vzdělání, protože ve Španělsku má koňská drezůra dlouhou tradici, tak alespoň budu vědět, o co jde. A už chápu proč je tato disciplína tak populární. Nevěřila jsem vlastním očím, co všechno lze koňe naučit a jak krásně a elegantně to může vypadat.
Pominu-li, že doprovodná hudba byla na můj vkus trochu moc "disneyovská", příběh pravděpodobně vymýšlel někdo na tripu a obrázky promítané na pozadí byly zakoupeny asi v Libni u Vietnamců, musím uznat, že takhle má vypadat "show pro celou rodinu" bez toho hanlivého podtextu, který mi většinou podobné akce evokují.

Prostě jsem si to užila, bylo to krásné odpoledne strávené s milými lidmi a Báře tímto děkuji, že jsem to byla já, koho vzala s sebou.

Žádné komentáře:

Okomentovat