pátek 10. prosince 2010

And who needs your help?


Nedávno jsem byla pozvaná na supervizi programu "Doučování dětí ze sociálně vyloučených lokalit" organizace Člověk v tísni, ve kterém jsem jako dobrovolník necelý rok zapojená. Včera večer jsem se teda dostavila do karlínské pobočky Člověka spolu s ještě asi dvanácti dalšími dobrovolníky a měli jsme probrat radosti a problémy, které nás potkávají při této možná bohulibé, ale každopádně dost náročné činnosti.

A tak jsme žvanili a žvanili o tom, jak "svoje" děti učíme, jak ony učí nás a co všechno už jsme s nimi zažili. O tom, jak je každá romská rodina jiná a jak idiotský je snažit se tyto lidi nějak generalizovat, cpát je do jednoho pytle.

Někdy se rodina pohybuje na okraji společnosti, protože nemá stejné sociální návyky jako máme "my", někdy protože nic jiného nezná a má strach začít dělat věci jinak, protože má jiné priority, protože jí to tak vyhovuje. V některách rodinách bydlí osm lidí v jednom pokoji, jinde je tak naklizeno, že se člověk bojí někam sednout. Někde vládne doma otec pevnou rukou, jinde je jasným šéfem matka, a na druhé straně jsou tu rodiny, kde třiceti lidem organizuje život sedmdesátiletá babička.

Naším úkolem je hlavně ukázat Romům, jak si mají vytvořit návyk učit se.
Každý, kdo jsme do Člověka přišel, jsme si myslel, že příjdeme do "své" rodiny a zachráníme situaci. Děti naučíme všechno, co se zatím nestihly naučit, rodičům vysvětlíme, že se svými dětmi musejí učit a mají je bezpodmínečně nutně každý den posílat do školy.
A ejhle, ono to tak nefunguje, kdo by to byl řekl.
Strašně se nám ulevilo, když jsme si nahlas řekli, že nejsme ti, kdo mají spasit svět. A největší úspěchy jsou právě ty nejmenší. I když Achmed, nebo Esmeralda derivacema asi nikdy vládnout nebudou, je úžasné sledovat, jakou mají radost, když se jim povede odříkat vyjmenovaná slova po "b". Když mají ten pocit, že se jim něco povedlo.

Tisíckrát jsem si myslela, že tahle práce nikam nevede, není to pravda.
Chtěla bych, aby si jednou ta holčička, kterou doučuju, vzpomněla, že když byla malá, tak k ní někdo chodil a chtěl po ní, aby se učila a alespoň občas si sedla už se svejma dětma a snažila se s nima učit.
Mimochodem za ten rok, co chodím ke "své" rodině jsme zvládli naučit se vyjmenovaná slova a zorientovali jsme se po Evropě.

O tom, jakej si lze ke klientům vybudovat vztah svědčí fakt, že naše těhotná kolegyně navrhne slečně, kterou doučuje, aby jí dělala au-pairku.

Je to moje šance, jak splácet svůj dluh společnosti, za to že jsem se narodila s tou správnou barvou pleti, s rodiči, kteří mě podporují a stojí za mnou v každé situaci, za to, že jsme vždy měli dost peněz, chodím do dobré školy, nemusím čelit žádným předsudkům a nikdo mě neutlačuje.

A komu pomáháte vy? Nebo taky patříte k těm, co umí jen moralizovat, ale pro dobrou věc neuměj udělat nic víc, než o ní mluvit? (Obzvlášť o Vánocích.)

Kdyžtak Člověk v tísni stále nabírá nové dobrovolníky a to rozhodně nejen v Praze.

3 komentáře:

  1. Měla bys někam psát, kočko. Tvoje příspěvky jsou silný a kvalitní, zvlášť tenhle. Ten mě donutil se nad sebou zamyslet. A to bez nasdázky. A pak jsem se zamyslela nad tím, že do Tebe bych to vůbec neřekla. A pak nad tím, jak málo známe své přátele, ikdyž máme pocit, že je známe.

    OdpovědětVymazat
  2. Kotě chci tě na besedu do školy pro moje studenty vošky (sociální pracovníky). S tvým dovolením bych prosím ráda tenhle článek zveřejnila na stránkách naší školy. Já bych to do tebe řekla, vždycky jsem říkala, že o tobě ještě uslyšíme a už se to děje! Děkuju

    OdpovědětVymazat
  3. Barunko, děkuju mockrát. Přátelství nespočívá v tom, o tom druhém všechno vědět, naštěstí, to bych se z toho musela zbláznit. Ale je skvělý za svými přáteli stát, ať už se o nich dozvíme ledacos. Mám Tě ráda, děkuju za kometář!

    Lucie, zveřejni můj článek, kam se Ti zlíbí =) Návrh na besedu u vás na škole se mi moc zamlouvá, i když se necejtím dostatečně erudovaná, ale třeba by se mi povedlo dotáhnout někoho z Člověka, kdo by o tom programu řekl zasvěcenější informace (když bys chtěla), já bych mohla leda vyprávět své zážitky a podělit se o své názory. Takže se na tom klidně můžeme domluvit. Třeba mezi těmi Svátky, až se uvidíme.
    Jinak též děkuji za komentář a milá slova!

    OdpovědětVymazat