úterý 9. listopadu 2010

proxima estacion: Praga










Pet hodin rano, Barajas, venku zuri vichrice, kdy se poleti, nikdo nevi. Zkratka zas-rano.

Sla jsem spat ve tri a vstavala jsem ve ctyri, ihned po priletu bezim do skoly, vecer uklidim (kdo vi, v jakem stavu najdu byt? Ja to teda jenom tusim) a zítra me ceka mila navsteva. Pozitri si skoro-vybalenej kufr zas zabalim a jedu o dum dal. Oje, jsem nejaka hekticka. Ale koho tohle zajima?

Jelikoz jsem poslednich par dnu nebyla online, a mela jsem z toho trosku ujimani, co si budeme povidat, nemohla jsem dokumentovat, co jsem stihla zazit. Pominu-li nekolikero party a desitky, mozna stovky nachozenych kilometru, velikej zazitek mam opet a jako vždy z jizdy rychlovlakem, pratele, na to si clovek zvyka okamzite! Kez bych se neceho podobneho dockala za sveho zivota v Czechlandu! Cestu, která trva autem temer dve hodiny, vlak urazi za 28 minut. A ne aby cestu, která trva autem dve a pul hodiny vlak jel pet hodin. Je to tak moc sci-fi?

Ale pryc od prizemnosti, konecne jsem byla v Pradu!

Sbirka umeni tezko predstavitelnych rozmeru a nevycislitelne hodnoty, jejimz zakladem je drivejsi spanelska kralovska sbirka, byla jako muzeum zpristupnena jiz roku 1819 a je pravem razena mezi nejdulezitejsi svetova muzea. Budova Museo del Prado, vystavena za vlady Carlose III., da jiz navenek tusit, co navstevnika ceka uvnitr, pokud ji chcete videt, bud si zalette do Madridu, nebo se zeptejte Googlu, neboť ja jsem byla lina fotit, když bylo hezky a fotila jsem, az když se zatahlo a vysledne fotografie me rozezlily.

Diego Velazquez, Francisco Goya, El Greco, Hieronymus Bosch, Rubens, Tizian, Rafael, Rembrandt...

A ted uprimne, byla to docela nuda. Asi tri hodiny chozeni mezi obrazkama svatejch, dekuji, to uz jsem jednak zazila v Escorialu a druhak…me to netankuje. Ale timto muzu odskrtnout polozku ze seznamu věci „Co musim videt/zazit“. A nemyslete si, jako predtim ja, ze v Pradu je vystavena Guernica. Neni, je presunuta do Museo de Reina Sofia. Sakra. Priste.

Mimochodem me napada, znate seznam věci „Co uz nikdy NECHCI zazit“? Ten je mnohem zabavnejsi, ale o tom nekdy priste.

K pokleslejsi zabave…priznavam, ze jsem byla na konzerte Linkin Park. Ale na mou obhajobu, bylo to zadarmo a v nadhernem prostredi Puerta de Alcala a ano, libilo se mi to. Libilo se mi to moc, místo ma krasnou atmosferu, Linkin Park byli srdecni a zahrali svoje nejvetsi hity, nejspis nechteli prudit obecenstvo svou novou deskou, na kterou, co jsem tak ve svém okoli vypozorovala, jsou velmi rozporuplne reakce.

Mne se mimochodem libi (ackoliv tento druh hudby není uplne mym salkem caje), uznavam, ze skupina prosla docela velkym vyvojem a je kazdeho věc, jak to prijme, ale pro me i pad na hubu je pohybem kupredu a to je třeba ocenit.

Myslim, ze u nas v Cesku, když nejake hudebni teleso prodelava konstantne vyvoj, je to věc naprosto nevidana. Neb u nas se spis hraje dle zabehnuteho vzorce „hrajem, co se libi lidem“- proste když něco funguje a tecou z toho prachy, tak proc to menit, ze. A tak tu mame musiczombies, které deset, dvacet, tricet a to bych blila…i vic let hrajou stále to samy dokola a naší cesti lidi, kteří mají obecne skolny k sentimentu, na to porad dokola chodi.

To jsem trochu odbocila, co jsem chtela rict, ze konzert Linkin Park byl proste moc dobrej.

Z energie, salajici z te masy lidi, kterou jsem nacerpala budu urcite zit ještě par dni. A tenhle paradni den jsem zakoncila prochazkou po nocnim velkomeste s usmevem na rtech. A zpatky ani krok.


K fotografiim nad clankem:

Několik snimku ze spanelske Elle:

-manikura, jez me zaujala,

-clanek vyzivajici k navsteve Prahy (především mist, která bud neznam, nebo neverim, ze nekdy budu mit peníze na to, abych je mohla navstivit),

-prekrasny editorial k tematu svatba (polozka ze seznamu věci, které „nikdy nechci zazit“- ale ty saty…ach, a ty zenisi…ach ach!),

-v Madridu zakoupeny spanelsko-anglicky komiks- darek pro Mariu,

-gauc na kterem bych stravila vic casu, bylo-li by pripojeni k internetu,

-a především zrcadlo, které se mi nepodarilo zabalit do kufru a odvezt nenapadne do Prahy, navíc by jeho zmizeni nejspis vzbudilo prilisnou pozornost


Pripravuju ještě clanek o Mariu Testin…sakra, jak se to skolnuje?! Proste o fotografu jmenem Mario Testino, na jehož vystave „Todo o Nada“ jsem byla a docela jsem se urvala.

Ale to třeba nekdy priste.

Krasny den Vam a snad i mne!

Žádné komentáře:

Okomentovat