čtvrtek 4. listopadu 2010

Madrid

Omlouvam se za vcerejsi prispevek, holt nejsem medvidek Pu, abych se furt usmivala. Ale jinak, aby nedoslo k mylce, se mam skvele.
Madrid je uzasne mesto, tak pulzujici a plne energie, ze je prirozeny jej milovat. Nachodila jsem tu uz snad tisic kilometru a nafotila stovky fotek. O vypitem pivu ani nemluvim, haha.

Dnes jsem puvodne sla do kina, procvicovat spanelstinu a anglictinu, ale kdyz jsem TO mesto uvidela v cele jeho vecerni, rozechvele krase, nedalo mi to a sla jsem se projit. Zavrela jsem mapu a proste jsem sla, kam me nohy vedly. Prosla jsem nekolik ctvrti a ackoliv me udivuje velikost a krasa palacu a katedral v nalestenem centru, vic za srdce me chytaji obycejne ctvrti s jejich bary a obchudky, uzounkymi ulickami, ktere se nedaji poradne vyfotit a lidmi ze vsech koutu sveta, ketri maji usmev na rtech a zdravi vas jako stareho znameho.

Poprve jsem dnes pustila sve penezence zilou. Vcera jsem sice byla na Grande Via v obrovske Zare, Mangu a HM, ale bylo to tam tak nalestneny a k uzoufani nudny, ze jsem radsi zase brzo udesla, aniz bych si neco koupila.
Ale dnes, zalezla v nejakych ulickach jsem potkala vylohu, kde na me mrkalo nekolik knih, ktere rozhodne musim mit. Spolecnost nekolika vazenych muzu (konkretne Kafky, Borghese a Singera) me premluvila, abych do toho miniaturniho a totalne chaotickeho knihkupectvi vesla a zatouzila si zkratit rozpocet. Odesla jsem nakonec s komiksem ve spanelsko-anglickem vydani, ktery zobrazuje jednotlive nejslavnejsi pisne Boba Dylana. A s Elle, to musi bejt, je tady totiz mnohem levnejsi a jsou v nem mnohem hezci fotky.
Prohlidnout jsem si sla sve ulovky do baru, kde na me neustale pomrkaval barman a nakonec ze me dydnal telefonni cislo a ptal se me, odkud jsem. Kdyz jsem priznala barvu, ze jsem de la Repùblica Checa, zasmal se a ukazal na druhou stranu baru, kde taky sedela Ceska se svymi spanelskymi prateli. Mila nahoda, vsichni byli hrozne prijemny a rekli mi, ze mam krasny oci. Tak jsem podekovala a vydala se s usmevem na rtech ztratit se do metra.

Jen vic takovych dnu. Preju sobe i vsem, kteri nahodou muj blog ctou.

1 komentář:

  1. Teda Áďo, moc milé počtění. Mám Tě "sjetou" už od října. V mnoha aspektech jsi mě potěšila, kupříkladu že nejsem jediná, která kouká do rozsvícených oken, že člověka potkávají horší věci(viz. bytové lapálie), tak ať si pořád nestěžuje a vůbec jsem ráda za přiblížení a atmosféry země, kterou osobně neznám.
    Přeji Ti už jen samé příjemné nezapomenutelné chvíle a zážitky (aktuálně ze Španělska).
    Měj se krásně!
    Katka

    OdpovědětVymazat