úterý 23. listopadu 2010

Ať hodí kamenem....



Kde bych mohla koupit talent?
Jak pravila Scarlett ve Vicky Cristině Barceloně: "Musím se postavit tváří tvář faktu, že nemám talent. Zajímám se o umění, miluju hudbu... je to velmi smutné, protože mám pocit, že se potřebuju nějak vyjádřit, ale prostě... nemám talent."
Neumím zpívat, s klavírem jsme se navzájem pár let trápili, ale upřímně jsem ho vždycky ve skrytu duše nenáviděla, jediné, co mi šlo byl tanec, ale s tím jsem v prvním záchvěvu puberty "na protest" sekla a když jsem se k němu v osmnácti letech vrátila, zjistila jsem, že už mi poněkud ujel vlak. Namaluju maximálně domeček jedním tahem. Co se týká ručních prací, nejsem schopná ani přišít si knoflík, a když jsem to zkoušela naposled, mrskla jsem se svetrem přes celej pokoj, jehlu kopla pod stůl a šla to vydejchat na vzduch. Vaření mám ráda, ale výsledků dociluji metodou pokus-omyl. Focení...to si musím prostě vydřít.

Co na mě zbylo?
Snažím se svoje pocity a názory zachytit perem na papír (nebo převést do dat a na netu prodat). A už se o to snažím, co se pamatuju. Nashromáždil se u mě docela výživnej stoh popsanejch a poškrtanejch, porůznu vytrhanejch (obzvláště poezie na cáru sešitu matematiky mě baví) papírů a nepřehledně uspořádané soubory ve složkách, které se vždy objeví na nejméně očekávaném místě v útrobách mého laptopu. A teprve teď přišel čas se o mé výblitky, pardon výpisky, podělit. Nebo mě to tak příjde, nebohému čtenáři možná ne.


Nečekejte pointu, tu tento příspěvek asi nemá, ale abych vysvětlila, proč se dnes zabývám takovým depresivním tématem.
Při hodině fotografie jsme vcelku úplnou náhodou zjistili, že mezi námi sedí génius. Slečna, která nám nejprve vyrazila dech svými fotkami, nás následně dorazila, když jsme ji přemluvili, aby nám ukázala svoje kresby. Skutečně mi připadá zajímavé, že člověk, který se nikdy nikde fotit ani kreslit a malovat, neučil, může jen tak sám od sebe spáchat taková díla. Provedení perfektní, ale hlavně ty nápady! Proč někdo vidí svět jinýma očima a ještě jej umí zachytit a někdo jen sedí a kouká a říká si, proč ho to nenapadlo dřív. A když se slečny profesor zeptal, jestli jí může uspořádat výstavu, ona se jen tak plaše usmála a řekla: "Proboha, to ne".


Já kdybych něco uměla, hrnula bych to do vás horem, dolem. Jenže mě se to netýká.

Hezký večer!

Žádné komentáře:

Okomentovat