neděle 24. října 2010

neděle




Miluju neděle.
Každou neděli se snažím hrozně intenzivně nic nedělat.
Možná tak trochu uvařím, aplikuju pleťovou masku, přečtu kus knížky, letmo projdu učení...a dám nohy nahoru a vůbec ničím se nestresuju.
A nejradši bych měla, kdyby neděle trvala aspoň tři dny.

pátek 22. října 2010

kampak bych





Rozhodla jsem se, že Vám postupně představím místa, která ve mě zanechala hluboký dojem, kam bych se ráda vrátila, nebo naopak, kde jsem ještě nebyla a mám nutkavou potřebu se tam podívat. Protože to je to, co mě baví asi ze všeho nejvíc. Poznávat cizí místa a nové lidi. Pokud zrovna nejsem někde na cestě, trávím čas sněním o cestě, o dálce, která voní a je tajemná, o známých zákoutích, kde mi bylo krásně a o nových obzorech. Je to jako posedlost. Pokaždé, když jsem někde v cizině, fotím a fotím a nafotím stovky fotek a snažím se ukrást trochu atmosféry a zakonzervovat si ji sobecky jenom pro sebe, aspoň trochu, aspoň malinko!

Příští týden to opět propukne, nejprve se pojedu podívat domů za rodiči, na ten první sníh a na svou milovanou rodinu, nasát trochu atmosféry Země nikoho a snažit se vyfotit roztomilou tvářičku malého bratra, než se zase úplně změní a o kus zmoudří.

Po návratu do Prahy jenom přebalím zavazadlo a poletím tři hodiny na jih, kde mě snad čeká krásných deset dní plných poznávání krás španělské metropole a výletů do hor, přátel, konzertů, tance, jídla a vína.

Ovšem než za sebou zabouchnu dveře, čeká mě ještě ryze studijní víkend, ve vášnivém objetí s němčinou, marketingovým protředím, ekonomií a pojednáním o rizotu.


Fotografie nejsou pořízené mnou, ale mým kamarádem Thierry Art Faustem aka Mikym, který se momentálně usadil (a tyto fotky pořídil) na Vnějších Hebridech, kde je stále zima, větrno, tma a strašně krásně. Až mu to závidím.


Krásný, klidný víkend všem!

středa 20. října 2010









krajka, exponovaná ženskost, kůže, posluchárna, kožešina, mráz, káva s mlékem, čokoláda, vlna a pleteniny, knihy, šály, vlakové kupé v první třídě, šaty, svařák, Tolstoj, dlouhé telefonní hovory, Hurts, tanec, Camilky, pudr a sex

Je to tady.


Je to tady.
Rodiče mi volali, že u nich sněží.

Než to propukne i tady, musím si pořídit:
1.) lopatu a pytel posypové soli- domů mi vedou strmé schody se sklonem ledovaťet
2.) boty- opravdové zimní, kožené boty, ve kterejch mi nebude zima, do kterejch nebude tíct- což se mi, mimochodem, již tak pět let nepodařilo
3.) čepici- tu svojí jsem někde propila
4.) čaj- hodně silnej, černej čaj, do kterýho si budu lejt mlíko a dávat med, a kterej si udělám každej večer, až se vrátím zmrzlá domů
5.) knihy- asi ty od Dalajlámy, potřebuju psychickou podporu v těchto těžkých, zmrzlých dobách

6.) klid v duši
7.) trpělivost
8.) sebekázeň
9.) neztratitelnou naději

10.) letenku do teplých krajin- pro jistotu

Vysvětlivky:
Body č.) 1 až 4.)5 se vztahují k hromadění hmotných statků za účelem přežití zimního období
Body č.)6 až č.)9 je třeba si opatřit, jelikož se jich autorce blogu trapně nedostává
Číslo č.)10 je zde pro případ, že ani předcházejících devět bodů nezabere.

Poznámka k bodu č.)10- letenka už je v šuplíku, lepší je bejt vždy připravena na to nejhorší.

úterý 19. října 2010

idiot´s diary


Je mi hrozně blbý, že si furt stěžuju. Normálně to ale nedělám! Já miluju život! Leč v posledních dnes zdá se mi, že on nemiluje mě. Ale možná si to jen nalhávám, abych se mohla politovat a být sama sobě středem pozornosti.

Po ranní dvouhodinové anabázi v koupelně (nic mě tak nenasere jako ledová sprcha v šest ráno) jsem se, i přes mírnou kocovinu, vydala na konferenci, kterou pořádala škola, kde studuju. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že jsem přišla jako jediná z ročníku. Umíte si to vysvětlit? Pořádá se vědecká konference v oboru, který studujete, na niž máte vstup zdarma a vy byste nedorazili?
Takže jsem strávila příjemný den zcela osamocena. Což mi vlastně dnes přišlo docela vhod. Sledovala jsem všechny ty starší, usměvavý, vzdělaný, zábavný, úspěšný, zkušený a vážený osoby a přemejšlela jsem na tim, že věci se mi dějou, aniž bych to já sama nějak mohla ovlivnit.

Napsala jsem mámě, jestli neví něco o tom, že kharma v Evropě nefunguje.
Odepsala mi, že mám na sebe dávat pozor.


Očekávala jsem, že některé části programu mě budou bavit a místo těch ostatních si půjdu dát kafe a cigáro, ale nakonec jsem seděla jak přikovaná celejch šest hodin a poslouchala jsem novinky z oboru a předpokládaný vývoj a říkala jsem si, že když mě to tak samo od sebe baví a zajímá, tak jsem si asi nevybrala školu špatně. Aspoň něco.


A jinak včera jsem odeslala životopis do Španělska, pohádala jsem se s Mexikáncem a konečně jsem se rozhodla, že odejdu z práce.
A teď...co se má stát, stane se.

pondělí 18. října 2010

katastrofy

Jen tak pro pobavení mě napadlo sem napsat, co se mi tento víkend přihodilo.
V minulém příspěvku jsem už část mých zážitků naznačila, ale to jsem ještě nevěděla, že to není zdaleka všechno, co mě ještě čekalo.

První den mi přestal fungovat plynový kotel. To by ještě bylo v pohodě, to dělá, ačkoliv je nový, tak asi každých čtvrt roku. Nejsem hysterická, takže že se doma netopí a venku je pět stupňů, mě nerozhodí, a že se musím sprchovat v ledové vodě beru jako zdraví a figuře prospěšné otužování.

Další den praskl odpad ve zdi u záchodu. Umíte si jistě představit, co mi vyteklo do koupelny na podlahu. Čtyřikrát. Byl u mě pět hodin pan domácí, z kychyně, chodby a koupelny mi udělal rozorané pole. A když jsem to po něm všechno uklidila (cca v deset večer), šla jsem kýbl se špinavou vodou vylejt do záchoda...a ten mi srkze tu "opravenou" trubku vytekl do koupelny na podlahu.

Poslední (doufám) den mi z rozbitého plynového kotle začala téct voda, no, a natekla přímo do rozvodu elektřiny. Takže zkratoval obvod, pod který spadala celá kuchyň a koupelna.

Já si nestěžuju, příjmám věci, tak jak přicházejí a snažím se přemýšlet nad tím, z jakého důvodu se mi dějí.
Ale to jsem asi musela hodně zlobit, že? =)

pátek 15. října 2010

šetrně


Osud mě donutil se dnes čtyřikrát vymáchat v Savu, a strávit celý "konečněvolný" den úklidem, neb se u mě doma- v pronajatém bytě- za poslední týden stalo několik katastrof. Což podporuje mojí teorii, že smůla nikdy nechodí sama, a když se něco ..., tak se to ... pořádně. Namátkou bych zmínila rozbitý plynový kotel, prasklý odpad ve zdi, koupelnu pod vodou a další podobné záležitosti.

Nu což, alespoň jsem s hlavou v kýblu měla čas přemýšlet, co pro mě vlastně mít domácnost a byt, znamená.
Hrozně ráda bych to doma měla krásný, nebo alespoň osobitý, nebo teda alespoň přijatelný, leč

za prvé.) není, kdo by domácnost-zvelebující činnosti a práce dělal a na všechno sama nestačím,

za druhé.) není kdo by to platil a já svých pár peněz do barev, laků, stěhováků, nářadí a podobných zvěrstev investovat nebudu.

Takže mi zbývá jedině smířit se s tím, co se mi nabízí, a uvést to do user friendly stavu za pochodu a bez velkých finančních vkladů


Ostatně jak jsem již několikrát na různých cestách zjistila, člověk toho potřebuje opravdu hrozně málo!!! K spokojenemu bydlení úplně stačí postel, která je dost velká, aby v ní člověk natáhl nohy, a tekoucí voda taková, aby se pod ní dalo umejt, pokud je teplá, tím líp. Všechno ostatní lze vždycky nějak nasimulovat.
Takže jsem s tou hlavou v kýblu zjistila, že si vůbec nemám na co stěžovat a že jsem vlastně hrozně spokojená s tím jaký byt mám a jak to v něm vedu.

Pár tipů z mé praxe:

1.) mít vždycky jen tolik věcí, aby se člověk mohl odstěhovat v pár krabicích půjčeným kámošovo autem


2.)mít ve věcech takový systém, aby člověk měl všechno po ruce a mohl se v tom snadno orientovat


3.)mít ujasněno, které věci je opravdu nezbytné pro život vlastnit a k těm ostatním si nedělat zbytečně sentimentální vztah, protože vždycky může nastat situace, že bude potřeba zmizet jen s batohem, haha


4.)všechny své věci udržovat v čistotě a v dobrém stavu, aby byly kdykoliv použitelné


5.)nehromadit kraviny- ani ty darované (aby bylo jasno- knihy a kvalitní oblečení nejsou kraviny)


6.) vést domácnost stylem "udržitelný rozvoj" nikoliv "po mě potopa"


7.) nevázat se k jednomu místu, protože- "všude dobře, tak co doma" a -"vždy připraven"


Mimochodem mým životním mottem je: Čím víc věcí člověk vlastní, tím míň je svobodnej.

středa 13. října 2010

frozen hell




Poprvé od minulé zimy jsem si dnes musela připustit, když jsem šla do školy v šatech a plátěné bundičce, že ji mi pekelná zima. A je mi jasný, že rozmrznu zase až v dubnu. Znáte to, rudý zmrzlý ruce, pára stoupající od úst, neustálé poptahování nosem, červený uši a mně k tomu ještě neustále slzí oči, prostě...frozen hell.
Už několik let se snažím si zimu zpříjemňovat, ale upřímně moc mi to nejde. Vezmu ji na milost jedině, když stojím na sjezdovce a chystám se sjet pořádnej kopec, nebo když cucám svařák, v místnosti, kde praská dříví v krbu a skrze okno se dívám na malebně zasněženou ladovskou krajinu. Ok.
ALE co mi fakt vadí, je zima v Praze...odhazování sněhu poránu, metr břečky všude na chodnících, které nikdo neodklízí, na nástupišti v metru fouká mrazivý severák, tramvaje jezdí, jak když nejezdí... dobře, připouštím, že trochu propadám panice, že se zima zase blíží. Ale alespoň jedno pozitivum tenhle můj polohysterický stav má- byla jsem schopná si zařídit, pokud vše klapne, abych mohla změnit alespoň dočasně své pole působnosti a přesunout se do teplých krajin. Nejsem poveřčivá, ale co kdyby přecejenom.... radši o tom nebudu zatím mluvit.
A teď se jdu přesunout s hrnkem kafe a španělskejma slovíčkama do peřin, protože je mi zima.

úterý 12. října 2010

Ten chlumecký zámek....









se jmenuje Karlova Koruna a je přesně jedním z těch míst, které musím navštívit vždycky, když se vyskytnu někde poblíž. Obecně mám hrozně ráda navštěvování hradů a zámků, mám tam totiž pocit, že se procházím někomu cizímu po domě a snažím se na něj vyšmírovat co nejvíc pikantérií. Skoro jako když se večer koukám cizím lidem do kuchyně skrze rozsvícené okno, nebo si prohlížím cizí fotky z rodinejch oslav na internetu. Preferuji spíš mladší zámky, u kterých si umím představit, jak tam obyvatelé mohli žít a trávit čas a hrozně ráda si dlouho prohlížím všechny ty krásný, drahý a ohmataný předměty. A potom jsem vždycky poslední a celá prohlídka na mě musí čekat. Karlova Koruna přesně splňuje moje požadavky: kolem zámku se rozprostírá krásná zahrada, kde se procházejí pávi, v okolí stojí mnoho hospodářských budov a celkově je to stavba nesmírně fotogenická. Majitelé zámku, rodina Kinských, pořádali v minulosti v okolním kraji hony a zabývali se chovem koní a dodnes se o zámek starají a jezdí jej navštěvovat. A na zámku mají všichni svůj portrét- je to jako obrovský a starý fotoalbum všude kolem na zdech. Zkrátka pokud budete někdy poblíž Chlumce nad Cidlinou, rozhodně se tam zajděte podívat.

sobota 9. října 2010

Designblok bez řečí o designu



Těšila jsem se na Designblok. První chybou bylo, že jsem si vzala na sebe outfit, který byl sice velmi stylish, buuuut... jsem se v něm necítila a druhou chybou- v návaznosti na první- byly vysoké boty- po půlhodině jsem měla chuť mrsknout s nima do popelnice a chodit bosa. A vůbec, popravdě jsem měla pěkně blbou náladu, protože mi nebylo od rána dobře, ale prostě jsem měla v plánu tam jít, tak jsem šla. A pak jsem půlku akce myslela na to, jak bych chtěla ležet doma s hrnkem mátovýho čaje a Annou Kareninou. Takhle to přesně bejvá, když se na něco těšim a plánuju si to.
Co vám budu vyprávět...některý věci mi přišly dobrý, některý nedobrý, párkrát jsem měla pocit, že si z nás dotyčný umělec/designer dělá jen prdel, a asi třikrát jsem narazila na předměty, bez kterých si už neumím představit svojí další existenci. To zas přeháním. Konkrétně potřebuji šperk z tenkých plátků kovu, gumový balerínky, křeslo ve tvaru oblázků a takovou plastickou tapetu... bla bla bla bla. Upřímně na hromadění věcí si moc nepotrpím. Ale jsem hlavně chtěla podotknout, že tato akce je výjmečná tím, že je plná výjimečných lidí, nebo alespoň lidí, kteří výjimečně vypadají...nezvykle hustá koncentrace hezky oblečenejch osob, usměvavejch obličejů a hodnejch dětí mi chvílema přivodila pocit, že vlastně nejsem v Česku a jen tak jsem se opřela na chodbě o zeď a pozorovala kolemjdoucí, poslouchala cizí rozhovory a vychutnávala jsem si atmosféru místa. A byla jsem si tak příjemně cizí. Nechám si na ruce účastnický náramek, přezuju se (!) a vyrazím i zítra znovu.

pátek 8. října 2010

autumn spa









Ráno jsem zaspala, aby se mi mohly v klidu dozdát všechny hnusný sny o tom, jak křičím ze všech sil a nikdo mě neslyší. A potom jsem si všimla, že je venku krásně a že křičet nemusím. Proto jsme vyjeli ven z Prahy. Nejen proto. Taky jsme vyměnili nový auto za starý a já si vyzkoušela místo starýho foťáku novej. Ale vlastně jsme strávili až moc času v autě a málo venku a trochu jsme se ztratili.