sobota 28. ledna 2017

Paraty












BR101.
Silnice smrti. Říká furt něco takovýho a pak si ze mě dělá legraci, když se bojím.
Cesta je ale fakt docela úzká, navíc se klikatí nad útesy, mrholí - spíš tak jako slizuje, všichni jedou rychle a začíná se stmívat.
Na pravo hory, džungle, stoupá z ní pára, na levo se co chvíli nabídne dechberoucí výhled na oceán.
Několikrát míjíme převrácené, zdemolované staré vraky aut. Doufám, že nepokáme žádnou novou nehodu, statistiky jsou ale neúprosný, mrtvý potom leží na silnici přikrytý dekou, živý jedou kolem a myslí na tu pomíjivost. To nechci.

Občas cestu nečekaně přeběhnou nějaký lidi, co bydlí v chatrčích u cesty, u lesa. Za další zatáčkou se rozprostře výhled na záliv, v němž na vodě stojí konstrukce obrovských lodí, industriál totál, gigantický jeřáby, žlutý a červený a na svazích kolem, v dost nepravděpodobných místech, sedí na skále barevný domky favely - slumu.

Jsem v polovině cesty k městu. jež je na půl cesty mezi Riem a Sao Paulem. Počasí se furt zhoršuje, kousek dál začínáme potkávat vojáky, strašně mladý černý kluky se samopalama. 
Hele, vy se cejtíte bezpečněji v přítomnosti vojáků? Ať jsou to vánoční trhy v Paříži, letiště v Amsteru nebo metro v Prahe, tyhle výjevy mi na klidu napřidávaj. Vlastně mi nedojde, že bych se měla čeho bát, dokud nezačnu potkávat vojáky. 
To znamená, že mám kliku, že žiju ve správnej čas ve správný zemi. Anyway...co tady dělaj teď?
Jo. Už vím, už to vidím. Projíždíme kolem jediný atomový elektrárny v zemi, stojí na pláži a je chlazená mořskou vodou. Angra. Angra dos Reis a 365 ostrovů kolem. 

O pár hodin později přijíždím do Paraty. Počasí furt slizuje. Voda je všude, ve vzduchu, v kanálech, v ulicích, odrážej se v ní žlutý světla svítilen na koloniálních, bílých domech. Moc lidí nepotkávám, když se chci rozhlídnout, musím se zastavit, protože ulice jsou vydlážděné různě velkými kameny a člověk se musí pořád dívat pod nohy, kam šlape. Když jsem na prostranství před kostelem, nevím, co si prohlížet nejdřív a nízko ve vzduchu prolétávaj vrtulníky, jak se majitelé a jediní obyvatelé okolních ostrovů vracej domů. Zhluboka se nadechnu a snažím se si všechno přesně zapamatovat. 

Paraty: 

http://www.dailymail.co.uk/travel/article-2465961/Brazilian-beauty-Paraty-colonial-masterpiece-wears-flipflops.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Paraty

neděle 31. července 2016

Poslední červencový víkend


Právě jsem se vrátila ze setkání s jednou saúdskou dámou a jejími dětmi. Syn potřebuje doučování z matiky. Sháněla jsem dobrovolníka, který umí arabsky. 
Sehnala jsem kluka ze Sýrie. Teď se mi ozývají další jeho kamarádi - žadatelé o azyl, že se také chtějí stát dobrovolníky, protože chtějí pomáhat.
Spolupráci inicioval jeden radní, který na naše setkání přijel na skejtu.

Jsou okamžiky, kdy mi svět přijde v pořádku.

Fotka je z Dobřichovic od jezu. Po pátečním pikniku na Petříně jsem se probudila s mozkem na kaši a ležet u vody se zdálo jako jediná aktivita, kterou zvládnu.
Nádherný místo, 20 minut ze Smícháče vlakem. Málo lidí, legrace na jezu, možnost si pořádně zaplavat a slušnej bufáč. Hlavně to nikomu něříkejte, ať se to neproflákne a nezačne tam jezdit celá Praha :-)